Je dobré občas dát na stará přísloví. A jedno z nich zní, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A my už víme, že leckdy nejen po lidech, ale bohužel i po jejich zvířecích kamarádech. Aby vás taková událost nezaskočila, připravili jsme pro vás veterinární miniseriál.
Sérii na téma „Co dělat když…“ začneme tím, že se podíváme, co se může přihodit třeba i při obyčejné procházce. Veterináři tomu odborně říkají krvácivé stavy. Dochází k nim bohužel velmi často, zvláště když se pes pohybuje venku. Mezi nejčastější krvácivá zranění patří zatržené drápky, rozříznuté tlapky a nohy, tržné rány ze psích šarvátek, a často také autoúrazy. Ať už krvácení vypadá opravdu hrozně a masivně v každém případě je nejdůležitější zachovat klid a postupovat při první pomoci rychle, ale systematicky a bez hysterie. Je to obvykle hodně obtížné, ale pokud budeme panikařit a zmatkovat, psovi stejně nepomůžeme. Proto je klid opravdu důležitý.
Rozlišujte! Je důležité rozlišit žilní a tepenné krvácení. Při žilním krvácení krev pozvolna vytéká z rány a je vhodné přiložit škrtidlo pod ránu. Tepenné krvácení, ke kterému může dojít například při napíchnutí na drát, poranění střepem a podobně, poznáme podle světlé barvy krve, která intenzivně pulzuje z rány. V tomto případě přikládáme škrtidlo na ránu, a pokud je rána jinde na těle, pokusíme se ji zajistit tlakovým obvazem. Nejsme-li si stoprocentně jistí, jak škrtidlo správně přiložit, je vždy lepší pouze ránu zatlakovat a okamžitě vyhledat veterináře. Špatně nebo příliš dlouho přiložené škrtidlo totiž může napáchat mnohem více škody než užitku.
Ne vždy jde o život Jedním z velmi častých a dramaticky vypadajících úrazů je zalomený či ulomený drápek. Obvykle k tomu dochází venku při náledí nebo třeba doma zachycením o koberec. Klasická situace také nastává při stříhání drápků, kdy může dojít k jeho zastřižení, stává se nám to i v ordinaci. Psík často vykvikne a začne skákat po třech nohách, najednou se objeví spousta krve a vše vypadá nebezpečně. Zvláště psi menších plemen dokážou někdy sehrát divadlo, při kterém se zdá, že jim jde o život, ale to rozhodně nejde. Ačkoli je to úraz bolestivý a krvácí to opravdu hodně, o život nejde. Je třeba zalomený či nalomený drápek odstranit, ranku vydezinfikovat a zabránit psovi v jejím lízání. Krvácení se většinou rychle zastaví, pokud ne, na hodinku přiložíme tlakový obvaz.
Nebojte se improvizace O něco nebezpečnější mohou být řezné a tržné rány, kdy může být zasažena větší céva, a krvácení je pak masivnější. Častými původci těchto těchto zranění jsou střepy, plechovky, u psů volně běhajících v lese také větve, které dokážou udělat ránu téměř od krku až k ocasu. Tyto rány vyžadují ve většině případů odborné ošetření. Jako první pomoc ránu téměř ránu ovážeme čím máme po ruce – ideálně obinadlo či obvaz, ale v lese nám poslouží tričko či šátek. Snažíme se na ránu působit tlakem, aby se tak omezilo krvácení. Rány na tlapkách vyžadují kromě šití obvykle také ochranný obvaz, aby nebyla noha zatěžována a rána se mohla v klidu hojit. U tržných ran se může jednat o povrchové škrábance, ale i o rány zasahující do hloubky. Ty je nutné důkladně vyčistit a vypláchnout od všech nečistot. Někdy nám k zástavě krvácení může posloužit i ochlazení psa, zvláště jeho končetin – dojde ke zúžení cév a tudíž i k zpomalení proudění krve. Takže můžeme v přírodě například postavit psa do potoka, než přijde pomoc, nebo v domácích podmínkách vytáhnout zeleninu z mrazáku a ránu zaledovat.
Rvačky i auta Další obvyklé úrazy pochází z psích potyček. Pokud se do sebe pustí dva psi, závažnost zranění závisí na rozložení jejich sil. Kousné rány nemusí vždy hodně krvácet a někdy to ukolébá majitele, že se vlastně nic nestalo, ale v tom je jejich zrádnost. Dochází k odtržení podkoží a tvorbě rozsáhlých kapes, které pokud nejsou správně ošetřeny, hnisají a dokážou dost potrápit. Pokud ale zkušený psí rváč zasáhne například ucho, je krve někdy až dost. Ucho je velmi dobře prokrvený orgán a krvácení z natrženého ucha nelze vždy snadno zastavit. Na okraji ucha se udělá krevní sraženina, ale jakmile psík uchem zaklepe, rozteče se znovu. Tady už nic jiného než tlakový obvaz nepomůže. K život ohrožujícímu krvácení může také dojít při autoúrazech. Pokud se jedná o vnitřní zranění a jsou zasažena např. játra či velké cévy jako aorta, je zde veškerá pomoc téměř zbytečná a k vykrvácení dochází velmi rychle. Pokud jsou zranění na povrchu, ošetříme je obvázáním a vyhledáme pomoc lékaře.
Konec dobrý, všechno dobré Na závěr jeden případ z praxe s dobrým koncem. Do ordinace majitelé přivedli starší fenku šarpeje, která na ranní procházce pokoušela svoje štěstí a strčila čumák pod plot německé ovčandě. Ta se naštvala a vzala fenečku za tlamu a odtrhla jí kus pysku. Naneštěstí se jí podařilo trefit velkou cévu, která byla na jednom konci zcela utržená, visela dolů a neustále z ní proudila krev. Majitelé naložili psíka do auta a s přiloženým ručníkem na ránu přijeli do ordinace. Zde jsme vysící konec cévy podvázali, tím se zastavilo největší krvácení, a po podání sedativ a uvedení do narkózy jsme našli i druhý konec cévy, krvácení zastavili a celou ránu zašili. Za čtrnáct dní jsme šarpejce vytáhli stehy a odcházela domů s perfektně zahojenou tlamičkou, snad trochu poučenější, že nemá strkat nos do cizích záležitostí. Co z toho plyne? V případě jakéhokoli úrazu, ať už vypadá sebedramatičtěji, nikdy neztrácejte nervy a naději!