Drápatka vodní

Drápatka vodní je široce rozšířena v jižní, jihozápadní a jihovýchodní Africe, kde obývá stojaté nebo pomalu tekoucí vody, často i značně zasolené nebo znečištěné (kanalizační strouhy). Jako všichni zástupci rodu je i tento druh silně akvatický, vodní prostředí prakticky neopouští, výborně plave. Pokud drápatkami obývaná vodní nádrž vyschne, žáby se zahrabou do bahna a čekají na příchod období dešťů. Člověk je zavlekl i mimo přirozený areál – divoce žijící populace existují v Kalifornii a v Chile. U drápatky vodní bylo popsáno několik poddruhů, přičemž u některých z nich se může jednat o samostatné druhy: Xenopus laevis laevis – Namibie, Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, východní Botswana, Zimbabwe, Malawi
Xenopus laevis bynyoniensis – Uganda
Xenopus laevis petersi – severozápadní Angola, Kongo
Xenopus laevis poweri – severní Namibie, Angola (mimo severozápadu), Bostwana (Okawango), Zambie, jihovýchodní Zaire, jihozápadní Tanzánie
Xenopus laevis sudanensis – východní Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika
Xenopus laevis victorianus – Uganda

Popis
Drápatky mají ploché tělo vejčitého tvaru. Oči a nozdry jsou umístěny dorzálně na ploské hlavě. Hřbetní strana těla je olivově zelená s tmavým mramorováním, spodní strana bývá šedobílá. Pokožka je hladká, žláznatá. Na předních končetinách se nachází po čtyřech tenkých prstech, kterými žáby vyhledávají potravu na dně a podávají si ji do tlamy. Zadní, svalnaté končetiny mají po pěti prstech, spojených plovací blánou. Tři z těchto prstů jsou vybaveny černými drápky, které slouží při trhání větší kořisti; v obraně jimi žáby citelně škrábou. V chovech je široce rozšířena vyšlechtěná albinotická forma, komerčně označovaná jako ,,drápatka zlatá“.

Chov
Drápatky vodní byly nejdříve chovány jako laboratorní zvířata a využívány při testech lidské gravidity (tzv. Hogben test). I když dnes máme pro tento účel jednodušší metody, drápatky stále patří k modelovým laboratorním zvířatům. Z laboratoří se rozšířily i do soukromých akvárií. K chovu použijeme akvárium o minimálním obsahu 40 litrů pro jeden dospělý pár. Vodní sloupec by měl být tak vysoký, aby na zadních končetinách stojící žába se mohla u hladiny nadechnout. Dno nádrže necháme holé, nebo ho pokryjeme vrstvou hrubšího písku či štěrku. Do akvária umístíme plovoucí vodní rostliny, osvědčily se zejména tzv. vodní mory rodů Egeria a Elodea. Vyhovuje voda o teplotě 18 - 22°C. Akvárium je nutné svrchu dobře uzavřít, žáby jsou schopné vyskočit a v bytě záhy uhynou – vyschnou. V teplé sezóně můžeme drápatky chovat i ve venkovním bazénu, kde jsou odolné i vůči nočnímu poklesu teploty nad 13°C. Krmíme je žížalami, nítěnkami, měkkým hmyzem, rybkami, kousky hovězího a rybího masa, kousky jater, granulemi pro akvarijní ryby a vodní želvy atd.

Rozmnožování
K vyvolání páření se doporučuje snížit teplotu vody po dobu 6 – 10 týdnů na 15°C. Poté chovný pár drápatek přelovíme do akvária s teplotou vody 24 – 26 °C. Samec vydává cvrkavé rezonující zvuky a uchopí samici v pánevní oblasti. Vrostlé samice kladou až 2.000 vajec, která klesají na dno. Larvy – pulci se z nich líhnou za 48 – 72 dny. Dospělé jedince ihned po páření od snůšky oddělíme, neboť by si na vajíčkách pochutnali. Rozplavané pulce krmíme práškem ze sušených kopřiv, vojtěšky či jetele, rozetřeným vařeným vejcem nebo syrovými játry, kvasnice, akvarijními krmivy pro rybí potěr. Pulcům vyrůstá na hlavě pár dlouhých vousků – byli dokonce omylem vědecky pospáni jako druh sumcovitých ryb! Metamorfóza nastává za cca 5 týdnů. Mladým žabkám je vhodné poskytnout dostatek plovoucích rostlin, aby na nich mohly odpočívat u vodní hladiny a nevysilovaly se vyplouváním pro vzduch. Drápatky dospívají v závislosti na teplotě a kvalitě krmení po 8 – 18 měsících. Jedná se o žáby dlouhověké, chovatel se z nich může těšit 15 – 20 let, maximální věk je uváděn v délce 30 let a 4 měsíce (Szalay 2004). Podobným způsobem chováme občas dostupný druh Xenopus muelleri, který ale vyžaduje vyšší teplotu vody 28 – 30 °C.

Mateřské mléko je prvním krmivem, se kterým se štěně setká po narození. V odchovu štěňat však mohou nastat situace, kdy je pro štěňata mléka nedostatek, a proto se musí jejich výživa řešit náhradním z

Kočky a psi jsou často bráni jako největší nepřátelé. Ale je to opravdu tak? Musí člověk volit mezi tím mít kočku nebo psa? Jaká kombinace je nejlepší? Většina lidí říká, že snadněji si zvykne sta

Akvárium v podstatě tvoří velký systém s přirozenou biologickou "filtrací", ve kterém probíhá koloběh dusíku, uhlíku atd. Všichni víme, že voda v přírodě má samočistící schopnost, v akváriu je však ta

Přesto je pravdou, že blechy parazitující v našich končinách, jsou původu kočičího a na psy se pouze dokázaly v průběhu let přizpůsobit. Musím ale ze své zkušenosti prohlásit, že psy potkáváme zamořen

Štěkání Uštěkaný pes je nepříjemností pro majitele a trestem pro sousedy. Štěkání je pro psa přirozeností během hry nebo v rámci emocí, ale neměl by štěkat pořád. Jestliže štěká prakticky neustále je

Snad i nejvášnivějšího milovníka zimy dokáže krásné letní počasí vylákat z domu ven a on ocení přednosti hřejivých dnů plných slunce. Není divu, že chceme pohodu svěžího letního rána, ospalé odpolední

Zbytky od stolu, slupky od salámů, kosti všeho druhu…Tak nějak asi vypadal jídelníček domácích šelem v našich zeměpisných šířkách ještě před pár desetiletími. Dnes je situace jiná a drtivá většina cho

Porodní hmotnost štěňat je jedním z nejdůležitějších faktorů , které rozhodují o jejich přežitelnosti a mimo jinými také odráží úroveň a adekvátnost výživy feny během gravidity. Vývoj tělesné hmotnost

Pozor na otravu. Jedy nečíhají na Vašeho psa pouze venku ve formě záměrně otrávených návnad. Těchto otrav je opravdu minimum. Mnohem častěji se stane, že Váš miláček „objeví“ nějaké jedovaté látky u V

Mít doma kočku, která Vás pravidelně budí ještě před tím, než zazvoní Váš budík, není nic příjemného. Pokud máte za sebou těžký den, může to ve vás probouzet krvežíznivé choutky. O kočkách se často my