Drápatka vodní

Drápatka vodní je široce rozšířena v jižní, jihozápadní a jihovýchodní Africe, kde obývá stojaté nebo pomalu tekoucí vody, často i značně zasolené nebo znečištěné (kanalizační strouhy). Jako všichni zástupci rodu je i tento druh silně akvatický, vodní prostředí prakticky neopouští, výborně plave. Pokud drápatkami obývaná vodní nádrž vyschne, žáby se zahrabou do bahna a čekají na příchod období dešťů. Člověk je zavlekl i mimo přirozený areál – divoce žijící populace existují v Kalifornii a v Chile. U drápatky vodní bylo popsáno několik poddruhů, přičemž u některých z nich se může jednat o samostatné druhy: Xenopus laevis laevis – Namibie, Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, východní Botswana, Zimbabwe, Malawi
Xenopus laevis bynyoniensis – Uganda
Xenopus laevis petersi – severozápadní Angola, Kongo
Xenopus laevis poweri – severní Namibie, Angola (mimo severozápadu), Bostwana (Okawango), Zambie, jihovýchodní Zaire, jihozápadní Tanzánie
Xenopus laevis sudanensis – východní Nigérie, Kamerun, Středoafrická republika
Xenopus laevis victorianus – Uganda

Popis
Drápatky mají ploché tělo vejčitého tvaru. Oči a nozdry jsou umístěny dorzálně na ploské hlavě. Hřbetní strana těla je olivově zelená s tmavým mramorováním, spodní strana bývá šedobílá. Pokožka je hladká, žláznatá. Na předních končetinách se nachází po čtyřech tenkých prstech, kterými žáby vyhledávají potravu na dně a podávají si ji do tlamy. Zadní, svalnaté končetiny mají po pěti prstech, spojených plovací blánou. Tři z těchto prstů jsou vybaveny černými drápky, které slouží při trhání větší kořisti; v obraně jimi žáby citelně škrábou. V chovech je široce rozšířena vyšlechtěná albinotická forma, komerčně označovaná jako ,,drápatka zlatá“.

Chov
Drápatky vodní byly nejdříve chovány jako laboratorní zvířata a využívány při testech lidské gravidity (tzv. Hogben test). I když dnes máme pro tento účel jednodušší metody, drápatky stále patří k modelovým laboratorním zvířatům. Z laboratoří se rozšířily i do soukromých akvárií. K chovu použijeme akvárium o minimálním obsahu 40 litrů pro jeden dospělý pár. Vodní sloupec by měl být tak vysoký, aby na zadních končetinách stojící žába se mohla u hladiny nadechnout. Dno nádrže necháme holé, nebo ho pokryjeme vrstvou hrubšího písku či štěrku. Do akvária umístíme plovoucí vodní rostliny, osvědčily se zejména tzv. vodní mory rodů Egeria a Elodea. Vyhovuje voda o teplotě 18 - 22°C. Akvárium je nutné svrchu dobře uzavřít, žáby jsou schopné vyskočit a v bytě záhy uhynou – vyschnou. V teplé sezóně můžeme drápatky chovat i ve venkovním bazénu, kde jsou odolné i vůči nočnímu poklesu teploty nad 13°C. Krmíme je žížalami, nítěnkami, měkkým hmyzem, rybkami, kousky hovězího a rybího masa, kousky jater, granulemi pro akvarijní ryby a vodní želvy atd.

Rozmnožování
K vyvolání páření se doporučuje snížit teplotu vody po dobu 6 – 10 týdnů na 15°C. Poté chovný pár drápatek přelovíme do akvária s teplotou vody 24 – 26 °C. Samec vydává cvrkavé rezonující zvuky a uchopí samici v pánevní oblasti. Vrostlé samice kladou až 2.000 vajec, která klesají na dno. Larvy – pulci se z nich líhnou za 48 – 72 dny. Dospělé jedince ihned po páření od snůšky oddělíme, neboť by si na vajíčkách pochutnali. Rozplavané pulce krmíme práškem ze sušených kopřiv, vojtěšky či jetele, rozetřeným vařeným vejcem nebo syrovými játry, kvasnice, akvarijními krmivy pro rybí potěr. Pulcům vyrůstá na hlavě pár dlouhých vousků – byli dokonce omylem vědecky pospáni jako druh sumcovitých ryb! Metamorfóza nastává za cca 5 týdnů. Mladým žabkám je vhodné poskytnout dostatek plovoucích rostlin, aby na nich mohly odpočívat u vodní hladiny a nevysilovaly se vyplouváním pro vzduch. Drápatky dospívají v závislosti na teplotě a kvalitě krmení po 8 – 18 měsících. Jedná se o žáby dlouhověké, chovatel se z nich může těšit 15 – 20 let, maximální věk je uváděn v délce 30 let a 4 měsíce (Szalay 2004). Podobným způsobem chováme občas dostupný druh Xenopus muelleri, který ale vyžaduje vyšší teplotu vody 28 – 30 °C.

Cestovní napáječka - lahvička s vodou i miska v jednom. Hodí se při procházkách,do auta i do kempu. Cestovní miska - skladná varianta klasické jídelní misky Zásobník (batoh) na krmení - někter

Přesto je pravdou, že blechy parazitující v našich končinách, jsou původu kočičího a na psy se pouze dokázaly v průběhu let přizpůsobit. Musím ale ze své zkušenosti prohlásit, že psy potkáváme zamořen

Je dobré občas dát na stará přísloví. A jedno z nich zní, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A my už víme, že leckdy nejen po lidech, ale bohužel i po jejich zvířecích kamarádech. Aby vás t

Morče je nejlepší volba pro každého začínajícího chovatele. Je to zvířátko milé a přátelské, nenáročné, přiměřeně velké do každého bytu a péče o ně není nijak těžká. Morče divoké Divoce žijící mo

Pes má relativně krátký zažívací trakt. Proto potrava prochází střevem psa dosti rychle. Aby za tuto krátkou dobu došlo k dobrému natrávení a vstřebávání potravy musí se podle jednotlivých složek stra

Fretky patří do čeledi lasicovitých, a tím pádem k šelmám. Okruh příznivců těchto podnikavých zvířátek rok od roku roste. Prapředkem všech fretek je divoce žijící tchoř tmavý (Mustela putorius). První

Snad i nejvášnivějšího milovníka zimy dokáže krásné letní počasí vylákat z domu ven a on ocení přednosti hřejivých dnů plných slunce. Není divu, že chceme pohodu svěžího letního rána, ospalé odpolední

Porodní hmotnost štěňat je jedním z nejdůležitějších faktorů , které rozhodují o jejich přežitelnosti a mimo jinými také odráží úroveň a adekvátnost výživy feny během gravidity. Vývoj tělesné hmotnost

Pokud nechcete, aby vaši zahradu navštěvovaly kočky, pak šantu kočičí raději nepěstujte. Kočky ji totiž milují. Pokud se o vůni této bylinky naopak klidně podělíte, určitě si ji vysaďte. Je krásná i l

Odběr krve je pro veterináře rutinní záležitost. Každý lékař preferuje určitou techniku, materiál i odběrová místa. Obvykle není zapotřebí pro odběr krve kočku medikamentózně zklidňovat. Není optimáln