FILTRACE VODY V AKVÁRIU

Akvárium v podstatě tvoří velký systém s přirozenou biologickou "filtrací", ve kterém probíhá koloběh dusíku, uhlíku atd. Všichni víme, že voda v přírodě má samočistící schopnost, v akváriu je však tato schopnost odbourávat organické odpady limitována prostorem, množstvím kyslíku, pohybem vody a také množstvím ryb, které v něm chováme. Akvárium je nutné čistit (odkalovat) a obměňovat vodu (její část), aby hodnoty rozpuštěných zejména dusíkatých látek nepřesáhly hranici ohrožující životy živočichů, v něm žijících. Akvarijní filtr je důležitá součást vybavení akvárií pomáhající udržet potřebnou kvalitu vody.

JAKÉ JSOU MOŽNOSTI FILTRACE?

Bez filtrace se obejdou rostlinná akvária s minimálním množstvím živočichů. Filtraci lze také nahradit zvýšenou frekvencí výměny vody (např. tzv. průtoková akvária). Filtry lze podle typu filtračních procesů (mechanické, biologické a chemické), podle umístění nebo podle typu pohonu. Venkovní filtry neruší uvnitř nádrže a také se mnohem snáze obsluhují, přičemž je není potřeba čistit tak často jako filtry vnitřní. Uvádí se, že objem venkovního filtru by měl dosahovat přibližně pěti procent objemu vody v nádrži. Veškerá voda v akváriu by jím měla protéci přibližně za hodinu. Některé složky náplně vnějších filtrů se zároveň starají o doplňování potřebných prvků ve vodě. Dobře však poslouží i vnitřní filtry. Specialitou jsou pak půdní filtry, rošty zabudované pod celým dnem nádrže. Ty jsou však častým tématem diskuzí, neboť podle některých odborníků mohou způsobovat problémy s růstem rostlin. Filtr je napojen na čerpadlo, nebo vzduchový kompresor, který pohání neustálý koloběh vody. Kompresor může zároveň vpouštět vzduch do vzduchovacího kamínku nebo roštu, který by měl vzduch rozptylovat na co nejmenší bublinky.

FILTRY PODLE FILTRAČNÍCH PROCESŮ

Mechanické filtry fungují na principu zachytávání mechanických nečistot (např. výkaly, zbytky rostlin apod.) filtračním médiem (např. vatou, molitanem apod.). Jejich primárním úkolem je zbavovat vodu volně plovoucích částic, nikoliv ovlivňovat její chemické složení. Odstraňují jak anorganické nerozpustné částice, předpokladem správné funkce je časté, nejlépe denní propírání filtrační hmoty a vyplavení nashromážděného kalu mimo akvárium. Zachycené částice musí být odstraněny dříve, než se jejich organická část začne ve vodě rozkládat a ovlivňovat nepříznivě její kvalitu. Jakékoli zanedbání pravidelného čištění mechanického filtru vede k jeho rychlému zanášení a k přechodu do biologicky aktivního režimu. Pro mechanické filtry jsou používány různé ve vodě stabilní filtrační hmoty. Biologické filtry jsou složeny z bakterií usídlených ve vhodném substrátu. Nezřídka je jím právě médium mechanického filtru. Bakterie odbourávají škodliviny rozpuštěné ve vodě buď převodem na méně škodlivé látky, nebo na látky využitelné akvarijními rostlinami. Dle přítomnosti kyslíku ve vodě tekoucí biologickým filtrem rozlišujeme dále aerobní a anaerobní typy biologických filtrů. Aerobní filtry jsou rychle tekoucí filtry. Potřebují dostatek kyslíku rozpuštěného ve vodě pro činnost bakterií. Ty přeměňují škodliviny na většinou nevyužitelné látky (např. nitráty a oxidy železa). Aerobní filtry tak svou činností zvyšují obsah nitrátů ve vodě a naopak z vody odčerpávají rostlinami použitelné železo. Aerobní filtry jsou pomalu tekoucí filtry pracující optimálně při nízké hladině kyslíku. Toho je dosaženo vytvořením bezkyslíkových zón ve vlastním těle filtru. V takovém filtru jsou škodliviny redukovány na sloučeniny buď inertní (např. dusík) nebo optimálně využitelné rostlinami (např. železnaté ionty). Tento typ je tedy vhodnější než aerobní, avšak potřebuje zhruba desetkrát větší objem filtrační hmoty. Chemické filtry upravují chemické vlastnosti vody nebiologickým způsobem. Patří sem náplně s iontoměniči, rašelinou, aktivním uhlím apod.

FILTRY PODLE UMÍSTĚNÍ

Vnitřní filtry se umísťují přímo do prostoru akvária, což má tu výhodu, že není třeba vést mimo akvárium hadice, které by při špatné těsnosti mohly způsobit problém. Potřebného proudění vody je dosaženo buď proudem bublin ze vzduchovače nebo elektromotorkem. Bublinové filtry tvoří obvykle obyčejná molitanová kostka, přes níž proudí voda a která plní jak funkci mechanického filtru, tak životního prostoru pro užitečné bakterie. Elektrické filtry mohou být založeny na stejném principu, nebo mohou být vevnitř opatřeny více druhy materiálů pro efektivnější filtraci. Speciálním druhem vnitřního filtru je tzv. půdní filtr, který se však nedoporučuje používat v rostlinných akváriích, neboť neustále omývání kořenů rostlinám nesvědčí. Vnitřní filtry se doporučují pro akvárium s objemem 50 až 100 litrů. Některé typy mají "předfiltr", který je možno vyjmout samostatně, aniž by bylo nutné vyndávat celý filtr z akvária.
Vnější filtry jsou místěny mimo akvárium (nejčastěji za nebo pod akvárium a v nádrži bude pouze nenápadná přírodní a nasávací hadice). Voda je do filtru přiváděna odčerpáváním z akvária, dále protéká několika komorami s filtračními materiály (např. vatou, molitanem, aktivním uhlím apod.). a vyčištěná se vrací zpět do akvária. Většina vnějších akvarijních filtrů, je dodávána již s filtračními materiály. V porovnání s vnitřním filtrem, máme možnost u vnějších akvarijních filtrů použít mnohem více filtračního materiálu. Vnější filtry se používají zejména pro větší akvária nad 130 litrů a pro velkokapacitní nádrže.

FILTRACE MECHANICKY NEBO BIOLOGICKY

Čistě mechanická filtrace postačí u akvárií s malým osazením ryb. A tam je filtr vlastně i přebytečný, protože biologická samofiltrace stačí k odbourávání malého množství škodlivin. U akvária s větším množstvím ryb již samofiltrace nestačí, musí být dodatečně podpořena biologickým filtrem. Oba způsoby biologické filtrace, rychle a pomalu tekoucí filtry, dodávají vodu dobré kvality. Rychle tekoucí filtry pracují v aerobním prostředí a lze je realizovat v podstatě menším prostoru, ale produkují nitrát. Pomalu tekoucí filtry, při stejném výkonu potřebují asi desetinásobný objem, ale snižují obsah nitrátu a dodávají výživné látky pro rostliny v pro ně vstřebatelné formě. U intenzivního chovu ryb jsou rychle tekoucí filtry správnou volbou. U okrasných nádrží osázených rostlinami by byla kombinace rychle a pomalu tekoucího filtru optimální, protože oba způsoby se velmi dobře doplňují. Samofiltrace akvária je v podstatě aerobní, když se nezohlední omezené procesy ve dně. Je proto možné jako přídavný filtr používat pouze anaerobní pomalu tekoucí filtr. To platí pro akvária, kde je vyvážené prostředí rostlin a ryb. Pomalu tekoucí biofiltry potřebují sice desetinásobně více prostoru, ale dodávají lepší vodu.

ÚDRŽBA AKVARIJNÍHO FILTRU

Ať už se jedná o vnitřní nebo vnější akvarijní filtr, bude jej nutné čas od času vyčistit. Interval údržby je u vnitřních i vnějších filtrů různý a závisí také na vedlejších faktorech, jako je počet ryb v nádrži, intenzita a množství krmení atd. Obvykle platí, že vnitřní akvarijní filtry čistíme jednou za 1 až 2 týdny a vnější akvarijní filtry čistíme každých 6 až 8 týdnů jasným signálem je slabší proud vody vytékající z filtru. Při čištění si do kbelíku nebo jiné nádoby napustíme část vody z akvária, ve které vypláchneme všechny filtrační náplně, tak zachováme již usídlené bakterie. V žádném případě k proplachování nepoužíváme horkou vodu, neboť by to vedlo k narušení biologické rovnováhy a akvárium by muselo projít znovu procesem zrání. Pokud máme vyčištěné filtrační náplně, tak podle instrukcí výrobce rozebereme filtr, vyčistíme rotor (vrtulku) a pomocí speciálních kartáčků také dutiny filtru, hadice a veškeré další příslušenství. Po vyčištění akvária může mít voda v nádrži kvůli úbytku bakterií opět mléčné zabarvení, tento problém se však obvykle vyřeší v průběhu 24 hodin.

V minulém čísle našeho časopisu jsme se věnovali péči o morčata a jejich vzájemnému soužití. V závěru článku jsme se dostali až k soužití samce a samice, případně několika samic. Pro takové seskupení

Chovem papoušků se zabývám asi dvanáct roků a polovinu této doby jsem choval převážně australské druhy s výjimkou mníška šedého. Stačila ale návštěva jedné menší regionální výstavy a moje preference v

Cestovní napáječka - lahvička s vodou i miska v jednom. Hodí se při procházkách,do auta i do kempu. Cestovní miska - skladná varianta klasické jídelní misky Zásobník (batoh) na krmení - někter

Malý hlodavec se zvláštním názvem osmák degu (Octodon degus) už není v našich podmínkách žádnou raritou. Stává se stále oblíbenějším zvířetem chovaným ze záliby. Přečtěte si, co dělat, aby se u vás c

Skákání Nejčastějším problémovým chováním psů je skákání. Skákání je vítací ceremoniál zděděný po divokých předcích psa. Štěňata a vlčata se natahovala nebo vyskakovala na matku, která se právě vráti

Morče domácí patří mezi stálice mezi domácími mazlíčky, a to nejen díky své kamarádské povaze, ale i díky minimální náročnosti chovu. Něco z historie Původní domovinou morčete je Jižní Amerika. In

Psi a lidé žijí pospolu již tisíce let, ale to neznamená že si musí vždy vzájemně rozumět. Život s vaším „mazlíčkem“ může být plný neporozumění a frustrace, stejně jako život s lidmi! Protože psi jsou

Metuzalém v teráriu Na první pohled může vypadat chov želv jako velmi nenáročný. Ale i ony mají své specifické nároky, navíc je třeba myslet na to, že vás tenhle dlouhověký domácí mazlíček pravděpodo

Snad i nejvášnivějšího milovníka zimy dokáže krásné letní počasí vylákat z domu ven a on ocení přednosti hřejivých dnů plných slunce. Není divu, že chceme pohodu svěžího letního rána, ospalé odpolední

Potkani si zachovávají mnohé rysy chování a smyslovou výkonnost divoce žijících příbuzných i jako domácí mazlíčci. Zvláště nápadná je jejich snaha přimknout se k člověku. Ochotně s ním navazují přátel