Jakého papouška si vybrat?

V posledních letech prodělává tuzemský chov papoušků nebývalý rozmach, který stále pokračuje. Přibývá chovatelů velkých papoušků, u nichž je odchov mláďat samozřejmostí, a v souvislosti s tím roste i nabídka různých druhů papoušků jako domácích mazlíčků. Běžně lze nyní zakoupit ručně odchované přítulné mládě od druhů papoušků, které byly ještě nedávno v našich chovech považovány za zajímavost a vzácnost. Lidé, kteří touží po papouškovi jako společníkovi, jsou tak postaveni před volbou, jaký druh papouščího kamaráda zvolit.

Přizpůsobit se musíme my
Sehnat téměř jakýkoli druh papouška dnes není problém. Ale k výběru papouška je nutné, stejně jako k výběru jakéhokoli jiného zvířete, přistupovat zodpovědně. Papoušci jsou velmi inteligentní a citlivé bytosti, které navíc na rozdíl od psa a kočky neprodělaly žádnou domestikaci. Mají stále svoje původní geny, kterými je příroda vybavila na život ve volnosti, ne v bytě. Rodiče našich papouščích mazlíčků (s výjimkou malých a běžných druhů, jako jsou andulky a korely) často ještě létali volně po pralesích Amazonie, Konga či tichomořských ostrovů a s tímto vědomím musíme k papouškům přistupovat. Z větší části se rodina musí přizpůsobit jejich požadavkům, protože možnosti přizpůsobení papouška už byly v podstatě vyčerpány tím, že organismus uzpůsobený životu v tropech je schopen žít a prosperovat v evropském bytě. Postupujme tedy systematicky a odpovězme si postupně na několik důležitých otázek:
1. Jsme schopni tolerovat nepořádek pod klecí a občasnou ,,nehodu“ v podobě trusu upuštěného mimo klec?
Pokud žijeme v hyperluxusním bytě vyšperkovaném pravým perským kobercem, který je kdykoli prezentovatelný v barevném časopisu moderního životního stylu, a zakládáme si na jeho sterilní čistotě, pak si papouška do bytu nepořizujme vůbec. Na trhu jsou sice klece s ,,límcem“, který zachytí i velkou část slupek, peří a prachu padající mimo podlahu klece, přesto se však nelze nepořádku mimo klec zcela vyvarovat. Drobná peříčka poletují i při sebemenším závanu vzduchu a navíc papoušek vyžaduje i denní pobyt mimo klec. Papouška lze při citlivém a trpělivém přístupu naučit pustit trus na určené místo, ale nelze se spolehnout na to, že někdy nedojde k ,,nehodě“. Rovněž není vhodné si papouška pořizovat, pokud je některý člen rodiny alergik. Přejeme-li si nepořádek kolem klece omezit na minimum, volíme spíše druh papouška, který vytváří méně péřového prachu, což jsou typicky amazoňané , aratingové, ary a eklektusové. Hodně prachu naopak vytvářejí kakaduové.
2. Kolik času jsme schopni papouškovi věnovat?
Papoušci velkých druhů vyžadují velkou pozornost majitele. Největší chybu udělá ten, kdo si koupí velkého papouška jako luxusní doplněk do bytu a přitom na něj nemá vůbec čas. Papoušek má tendenci považovat majitele za svého partnera a nechápe, že jeho oblíbený člověk je doma jen 8 hodin denně a z toho 6 hodin prospí. Takoví ,,opouštění“ papoušci jsou velmi náchylní k rozvoji nežádoucího chování, jako je agresivita, „neposlušnost“, destruktivní chování a dokonce i sebepoškozování (škubání peří nebo i vykusování kůže a svaloviny). Obecně platí, že největší druhy papoušků mají i největší nároky na pozornost a čas svého chovatele.



3. Jakou investici jsme připraveni vynaložit?
Je mimořádně důležité si uvědomit, že kvalitní klec, která zabezpečí papouškovi odpovídající domov, je toxikologicky bezpečná a má dlouhou životnost, stojí i s vybavením a doplňky přibližně stejnou částku jako papoušek sám. Nemá smysl vynaložit 25 000 Kč na papouška a pak shánět nejlevnější klec, protože samotná koupě papouška vyčerpala naše finanční možnosti. Ušetřit na kleci znamená v lepším případě jít za několik měsíců koupit klec novou, v nejhorším pak znamená drahou léčbu papouška, který se otrávil zinkem, poranil se trčícím drátem, nebo dokonce o papouška úplně přijít, protože otevřel dvířka a odletěl, nebo si v kleci způsobil smrtelný úraz.
4. Tolerují naši sousedé křik papouška?
Na rozdíl od psa, jehož nadměrné štěkání či vytí je často způsobeno určitými nestandardními okolnostmi a lze je mnohdy považovat za poruchu chování, která je odstranitelná či redukovatelná, jsou hlasové projevy papouška jeho přirozeností a normálním chováním. Jinými slovy, pokud pes ponechaný sám v bytě celé dopoledne vyje, máme problém a je na místě konzultace s oborníkem. Pokud aratinga pravidelně burcuje celý panelák pronikavým křikem, je šance na ,,nápravu“ mizivá, neboť nejde o poruchu chování, nýbrž o normální hlasový projev arating. Nemáme-li sousedy, kteří si nechají vysvětlit, že aratinga si potřebuje občas ,,procvičit hlasivky“, musíme na její chov zapomenout a zvolit například amazónka nebo papouška žlutotemného, kteří patří k tichým druhům papoušků.
5. Jsme zkušení chovatelé?
I přesto, že ručně dokrmená mláďata dodaná ,,na klíč“ dobrým a zodpovědným chovatelům, který nás vybaví cennými radami, kvalitním krmivem a nabídkou stálého kontaktu pro případ potřeby zodpovězení dalších dotazů, být v zásadě svěřena do péče i začátečníkovi, přece jen je vhodná určitá míra zdravé skepse ve vlastní schopnosti a možnosti. Například velké druhy arů jsou již dnes relativně cenově dostupným artiklem, ovšem v jejich případě jde přece jen o
,,vyšší ligu“ a riziko selhání nezkušeného chovatele ve vztahu k velkému arovi je poměrně vysoké.
6. Pokud chceme přítulného oddaného mazlíčka, je nejlepší si pořídit ručně dokrmené mládě. Rozhodně ale neplatí, že mládě nám bude o to oddanější, pokud si ho dokrmíme sami. Naopak, u velkých papoušků je taková praxe velmi riziková a začátečníci by si měli vždy pořizovat plně samostatného mladého papouška, jinak hrozí, že mládě přechod k novému majiteli nezvládne.
Velcí arové mohou být velmi přítulnými společníky, ale u nezkušeného chovatele přece je budí respekt svou velikostí a majestátností a ,,nedorozumění“ v podobě bolestivého štípnutí zobákem v době ,,sbližování“ může zanechat na vztahu chovatele a papouška nenapravitelné stopy do budoucna. I z tohoto důvodu by si měl začátečník pořizovat spíše menší druhy ptáků. Velmi populární jsou papoušci šedí, hlavně pro svoje výborné schopnosti imitovat lidskou řeč i jiné zvuky. Bohužel, papoušci šedí jsou poměrně nervově labilní a velmi častý je u nich zlozvyk v podobě sebeoškubávání. Z tohoto pohledu je vhodnou alternativou amazoňan, u něhož je sebepoškozování méně časté.
Pokud máme u větších papoušků chovatelské ambice, je vhodné začít menšími druhy, jako je papoušek senegalský, alexandři či aratingy. Tito papoušci mohou při dobré péči a troše štěstí vyvést mláďata i v pokojové voliérce.

Na mozek a smyslové orgány a tím pádem také na chování psa má vliv celá řada živin. Tak například větší množství méně hodnotných bílkovin podávaných po delší dobu může u některých psů vyvolat napříkla

1. Při výcviku nikdy nedemonstrujeme svou moc. Výcvik není záminkou k pokoření psa. 2. Předcházíme nežádoucí činnost psa. 3. Učíme povel ,,lehni“ kdykoli, a to i na vzdálenost. Docílíme tím p

Mít doma kočku, která Vás pravidelně budí ještě před tím, než zazvoní Váš budík, není nic příjemného. Pokud máte za sebou těžký den, může to ve vás probouzet krvežíznivé choutky. O kočkách se často my

Květiny dokážou oživit,zkrášlit a zútulnit byt,ale mohou být také velmi nebezpečné pro chovaná zvířata.Zvlášť kočky,které rády rostliny okusují. Podívejte se na náš seznam a pokud květiny máte doma,b

Chovem papoušků se zabývám asi dvanáct roků a polovinu této doby jsem choval převážně australské druhy s výjimkou mníška šedého. Stačila ale návštěva jedné menší regionální výstavy a moje preference v

1. Snížení krevního tlaku. Studie ukazují, že lidé starší čtyřiceti let, žijící se zvířaty, mají nižší krevní tlak než ti, kteří domácího mazlíčka nemají. 2. Lepší péče. Senioři se o sebe lépe

Snad i nejvášnivějšího milovníka zimy dokáže krásné letní počasí vylákat z domu ven a on ocení přednosti hřejivých dnů plných slunce. Není divu, že chceme pohodu svěžího letního rána, ospalé odpolední

Základní údaje Tento chovatelsky méně známý hlodavec patří k větším druhům pískomilů. Dosahuje hmotnosti 100 – 200 g. Tělo má dlouhé 13 – 20 cm. Ocas je kratší než tělo, osrstěný, zakončený černou št

Morče domácí patří mezi stálice mezi domácími mazlíčky, a to nejen díky své kamarádské povaze, ale i díky minimální náročnosti chovu. Něco z historie Původní domovinou morčete je Jižní Amerika. In

Základní seznam častých a jedovatých pokojových rostlin Amarylis, hvězdník, zornice (Hippeastrum – amarylkovité) Hlavně cibule obsahuje nejvyšší koncentraci jedovatých alkaloidů. Příznaky otravy při