Všechny kočky mňoukají, ale některé více než jiné.
Rozdíly jsou jednak plemenné a jednak samozřejmě individuální. Orientálky nikdy neopomenou vyjádřit nespokojenost uštěpačným hrdelním mňau na rozdíl od peršanek či mainek které vědí že i mlčet se dá výhrůžně. Prostě, co bude nadměrné mňoukání pro peršanku bude ještě v normě pro siamku. Nicméně zda „upovídanost“ bude nad rámec trpělivosti Vaší, ale zejména vašeho okolí, bude spíše záležet na parametrech jak často, jak hlasitě a jak dlouho. Kočky mají velmi široký hlasový rejstřík pro různé příležitosti. Od varovného mručení, syčení, vřeštění či prskání přes neutrální pobrukování až po radostné vypísknutí či spokojené vrnění.
Za nadměrné mňoukání neboli hypervokalizaci se zpravidla považuje hlasité mňoukání přetrvávající delší dobu. Pokud je kočka omylem zabouchnutá ve skříní či uvízlá ve ventilačce, je toto hlasité, naléhavé do daleka se nesoucí mňoukání voláním o pomoc, které kočce často zachrání život a je zcela na místě. Pokud ale tento „alarmující“zvuk vyluzuje opakovaně vaše kočka bez příčiny, zjistíte Vy i vaši sousedé, že něco není v pořádku. Pokud chceme tento problém vyřešit, je nutno přijít na kloub tomu, co je důvodem takového chování. Důvodů totiž může být celá škála :
1) poruchy chování jako jsou psychóza z odloučení, strach z cestování, kocour zvyklý být venku se stane kocourem domácím, ale stále s „duší trapera“, či kočka vynucující si vaši pozornost.
2) poruchy hormonální - nejčastěji nadbytek estrogenu v období mrouskání u koček či nadprodukce hormonu štítné žlázy u obou pohlaví,
3) zdravotní potíže - bolestivé stavy, kočičí hyperestezie, hladovění, novotvary mozku, senilita.
Některé příčiny, jako hlad nebo bolestivé stavy, určitě odhalíte snadno sami. Od některých, jako noční neklid kocourů „milovníků“, pomůže často kastrace. Vokalizace při mrouskání u koček půjde rovněž vyřešit sterilizací. Kapitolou samo pro sebe bude kočka, která ví, že nevydržíte její mňoukání a raději se „necháte přemluvit“ k drbání či hraní, než aby jste druhý den museli protrpět pohledy vašich sousedů. Jakmile totiž kočka zjistí, že stačí jen být dostatečně důsledná a hlučná, aby měla vaší pozitivní reakci, budete jí od tohoto zlozvyku odvykat velmi těžko. Dobrou radou je si uvědomit, že zprvu musí být hůř, aby mohlo být lépe. Kočka samozřejmě zjistí, že už „neposloucháte na první zavolání“ a tak logicky přidá na hlasitosti i počtu opakování. Důležité je ale vytrvat, byť to bude období pro obě strany velmi obtížné. Pro zkrácení tohoto období je dobré začít používat „signalizace“ z vaší strany, aby vaše chování bylo předvídatelné. Mám tím na mysli, že pokud například končíte hru a nemíníte již pokračovat nebo odcházíte do vedlejší místnosti písknete dětskou hračkou, cinknete lžičkou o skleničku nebo vyloudíte hluboký tón na vašem pianu, prostě zvuk který použijete jako přemostění mezi situací která byla pro kočku vítaná a situací která bude nepopulární, přesto jí nemíníte měnit.Používejte zvuk stále stejný, aby byl váš vzkaz srozumitelný. Jinými slovy říkáte: Vím, nebude se ti to líbit ale diskuse /tvé mňoukání /je zcela zbytečné.
Rozhodně problém hypervokalizace nemusí být tak jednoduchý k řešení, jak se může zdát. Poradit se s vaším veterinářem a vyloučit zdravotní podtext těchto potíží je vždy doporučitelné hned na začátku. Pokud máte jistotu, že kočka je tělesně zdráva a jedná se pravděpodobně o poruchu chování, nemáte ale zdaleka vyhráno. Spíše naopak, samotná vaše snaha o odstranění vyvolávající příčiny či přetnutí řetězu příčina/důsledek nemusí být vítězným řešením bez podpůrné medikace vaším veterinářem.
Věřte, že přehlížení problému v počátku potíží může mít za důsledek, že se situace vymkne z rukou a následně nebude na prášky jen vaše kočka ale i vy. Prostě nemusí to být problém který se zvládne „levou zadní“ bez podpory odborníků.