Nedůvěra k lidem

V útulku se ocitají psi z nejrůznějších důvodů a z nejrůznějších prostředí. Málokdy je známo něco o jejich původu a o předchozím životě. Byli lidmi týráni? Žili v ústraní a lidi téměř nepoznali? Nebo měli s páníčky hezký vztah a jen shodou špatných okolností se ocitli sami na ulici, v lese nebo v příkopu? Co tam prožili, než je někdo našel?
Pod odchytu, umístění do kotce či na pelíšek a po nakrmení se obvykle nalezení psi chovají docela krotce a klidně. Je to ochranný mechanismus obrovského stresu. Ale když stres odezní, řada z nich se začne projevovat vůči lidem nedůvěřivě a bázlivě. Pracovníci útulku jsou zpravidla lidé citliví a zkušení. Vědí, jak s takovými psy jednat, aby si jejich důvěru co nejrychleji získali a mohli s nimi manipulovat. Proto i nedůvěřiví psi dokážou většinou personál útulku akceptovat velmi brzy, ale k cizím lidem jsou stále ostražití. Návštěvní dny jsou pro ně pohromou a často se frmol a okukování potenciálními zájemci o adopci odrazí na jejich zdravotním stavu. Přesto, nebo právě proto, i tito nešťastníci potřebují klidný domov, laskavou péči a do života pevný řád. Jenže co se psem, který leží v boudě, pod stolem nebo pod postelí, najíst se jde jen v noci vyvenčit ho není možné?

Někdy pomůže druhý pes

Pokud nedůvěřiví psi v útulku dobře vycházejí s ostatními chovanci a napodobují alespoň v náznacích jejich chování vůči lidem například v době krmení nebo úklidu, je pravděpodobné, že i po adopci jim bude společnost druhého psa prospívat. Je však třeba samozřejmě zvážit, zda se k sobě psi hodí a budou se dobře doplňovat, aby později nenastaly konflikty. Ideální je opačné pohlaví. Po přivedení nového pejska bychom si měli dál věnovat především původnímu psovi a nového přehlížet, jako kdyby tam vůbec nebyl. Tím, jak mluvíme na svého psa, hrajeme si s ním, dotýkáme se ho, krmíme jej a manipulujeme s ním, zároveň společně ukazujeme tomu novému, že z lidských rukou přicházejí jen dobré věci. Je-li k dispozici zahrada, kde se mohou psi společně pohybovat, je dobré komunikaci s novým psem zahájit právě tam, kde má kdykoli možnost se vzdálit. Když se při našem mazlení nebo hře s původním psíkem opatrně přiblíží, můžeme jej oslovit nebo nabídnout pamlsek, ale vždy bez očního kontaktu, směrem dozadu nebo do strany. Je dobré dodržovat pravidelný denní řád. Tak nový pes brzy pozná, kdy se může spolu s kamarádem těšit na jídlo, na procházku, na hru nebo vypouštění na zahradu, a kdy budou spolu sami. Dříve nebo později obvykle začne napodobovat chování svého vzoru a my můžeme zahájit komunikaci, tak jak bylo popsáno v minulém dílu u bázlivých psů. Před časem jsem řešila extrémní nedůvěřivost u velké černé fenky nalezené v zatopené silážní jámě. Objevili ji lidé z nedaleké vsi, kteří několik dnů a nocí slyšeli z pole štěkot. V jámě bylo tolik vody, že fenka musela buď plavat, nebo stát na zadních. Byla vychrtlá a zřejmě čerstvě po porodu, mléčné žlázy měla naběhlé a plné mléka. Při záchraně se chovala klidně a vyčerpaně se složila na matraci na terase domu. Sotva však nabrala trochu síly, přeběhla do nejvzdálenějšího kouta zahrady, kde zalezla za kůlnu. Vycházela jen v době, kdy na zahradě nikdo nebyl, předkládané jídlo konzumovala v noci. Stačilo, aby někoho zahlédla u okna, a už prchala do skrýše. Zachránci měli doma fenku jezevčíka, ale zpočátku se báli feny seznámit. Přece jen poměr sil byl velmi nerovný, navíc nebylo možné nechat nalezenku vyšetřit veterinářem, popřípadě ji naočkovat. Jezevčice však v nestřežené chvilce vyběhla na zahradu a rovnou šla zkontrolovat vetřelce. Velká fenka se chovala pokorně, přijala podřízenou roli a už se své nové kamarádky nepustila. Společně značkovaly zahradu, hrabaly v záhoncích, štěkaly kolem plotu. Když šla jezevčice domů, fenka seděla uprostřed zahrady, koukala do oken a trpělivě čekala. Pak už šlo vše lépe, i když bylo třeba k fence přistupovat jako k divokému zvířeti, stále s odvráceným tělem a pohledem. Brzy přibíhala na zavolání a brala si pamlsky, nejprve hozené na zem, pak i z ruky – hltavě, nešikovně, ale den ode dne jemněji a s větší důvěrou. Když nechala majitele přiblížit na dosah, zkoušeli se jí dotýkat nikoli rukou, ale vodítkem. Postupně bylo možné jí nenápadně přetáhnout volnou smyčku vodítka přes hlavu a fenka byla ochotna majitele následovat, takže došlo i na společné procházky po poli za zahradou, které jí dělaly ohromnou radost. Za dva měsíce už se fenka nechala vyčesat a sama si říkala o pohlazení. Do domu ale nechtěla, zůstala bydlet na zahradě.

Desenzitizační cvičení

Ztráta důvěry k lidem mívá konkrétní příčinu. Nejčastěji je to dlouhodobé držení psa v nevhodných podmínkách, ke kterému se obvykle pojí i zlá zkušenost s určitým typem lidí nebo s určitými úkony (odchyt, uvazování). Tam, kde selhává trpělivé a pomalé přivykání na obávané osoby nebo úkony, se doporučují pravidelná cvičení, která pomohou odbourat přecitlivělost psa. Například v případě, že se pes vytrvale straní někoho, kdo do domu pravidelně dochází (příbuzný, známý). Nejprve je třeba psovi zajistit určitý pocit bezpečí, ale nenechat ho nalézt do úkrytu pod postelí nebo pod stolem – musí se aktivně snažit nedůvěru a strach překonávat. Takže se všechny obvyklé skrýše na chvíli ucpou či zruší, ale do dveří místnosti, kde je pes se dá mříž nebo jiná přepážka. Návštěvník vejde jen do předsíně, promluví pár slov a odejde. Hned poté se přepážka odstraní, aby se pes mohl po předsíni projít a seznámit se v klidu s tím hrůzu nahánějícím pachem (s prominutím), který tam po návštěvníkovi zůstal. Po uklidnění psa lze postup několikrát zopakovat. Zůstává-li pes při příchodu této osoby již víceméně klidný, může postupně návštěvník dále do bytu, ale nesmí si psa vůbec všímat. Jde-li vše dobře, za nějaký čas může tento člověk strávit i několik hodin v bytě, aniž by se pes výrazně bál a snažil se schovat. Pak se dá přistoupit k dalšímu cvičení, tzv. kontrapodmiňování. Vždy když přichází konkrétní návštěvník, pes za přepážkou dostává vybrané lahůdky, pokud dokáže zachovat klid. Nejrpve od majitele a časem i od návštěvníka. Tím vznikne nová asociace: Tento člověk už neznamená ohrožení, ale příjemný požitek. Až když se pes na návštěvu těší a aktivně ji vítá, lze přepážku trvale odstranit. Podobně se dá pes desenzitizovat na nasazování obojku a na připínání vodítka. Zprvu mu výstroj jen ukazujeme, pak se jej letmo obojkem a vodítkem dotýkáme, doteky prodlužujeme, až zkusíme obojek a vodítko volně připnout a zase sundat. Je-li pes klidný, postavíme opodál misku s dobrůtkami a každý sebemenší úkon doprovázíme uznalou pochvalou a maličkým pamlskem. Po celou dobu, než se pes tyto úkony naučí snášet beze strachu a nedůvěry, by měl mít trvale nasazený měkký obojek nebo postroj s krátkou šňůrou a s očkem na konci. Majitel pak jen do očka připne vodítko a může se jít v klidu na procházku, bez dlouhého přemlouvání a nahánění psa.

Mateřské mléko je prvním krmivem, se kterým se štěně setká po narození. V odchovu štěňat však mohou nastat situace, kdy je pro štěňata mléka nedostatek, a proto se musí jejich výživa řešit náhradním z

Pes: 1. Pokud váš pes značkuje doma, udělejte v první řadě jasno v hierarchii, až pak začněte uvažovat o kastraci. 2. Měňte místa vycházek, aby si pes nezačal přivlastňovat nějaké území. 3. Nechoďt

Fretky patří do čeledi lasicovitých, a tím pádem k šelmám. Okruh příznivců těchto podnikavých zvířátek rok od roku roste. Prapředkem všech fretek je divoce žijící tchoř tmavý (Mustela putorius). První

Psi a lidé žijí pospolu již tisíce let, ale to neznamená že si musí vždy vzájemně rozumět. Život s vaším „mazlíčkem“ může být plný neporozumění a frustrace, stejně jako život s lidmi! Protože psi jsou

Cestovní napáječka - lahvička s vodou i miska v jednom. Hodí se při procházkách,do auta i do kempu. Cestovní miska - skladná varianta klasické jídelní misky Zásobník (batoh) na krmení - někter

Leguán zelený (Iguana iguana) se stal v posledních letech vedle suchozemských želv a chameleonů jedním z nejčastěji chovaných plazů. Mláďata se k nám dovážejí ve velkém z chovných farem v USA a ve Stř

Všechny kočky mňoukají, ale některé více než jiné. Rozdíly jsou jednak plemenné a jednak samozřejmě individuální. Orientálky nikdy neopomenou vyjádřit nespokojenost uštěpačným hrdelním mňau na rozdí

Mít doma kočku, která Vás pravidelně budí ještě před tím, než zazvoní Váš budík, není nic příjemného. Pokud máte za sebou těžký den, může to ve vás probouzet krvežíznivé choutky. O kočkách se často my

V minulém čísle našeho časopisu jsme se věnovali péči o morčata a jejich vzájemnému soužití. V závěru článku jsme se dostali až k soužití samce a samice, případně několika samic. Pro takové seskupení

Jak se mám rozhodnout? Zda nechat kočku nebo kocoura vykastrovat, závisí jen na zvážení chovatele a na chovatelských záměrech. Pokud jste si pořídili pouze kamaráda, s kterým chcete sdílet vaše radost