Nedůvěra k lidem

V útulku se ocitají psi z nejrůznějších důvodů a z nejrůznějších prostředí. Málokdy je známo něco o jejich původu a o předchozím životě. Byli lidmi týráni? Žili v ústraní a lidi téměř nepoznali? Nebo měli s páníčky hezký vztah a jen shodou špatných okolností se ocitli sami na ulici, v lese nebo v příkopu? Co tam prožili, než je někdo našel?
Pod odchytu, umístění do kotce či na pelíšek a po nakrmení se obvykle nalezení psi chovají docela krotce a klidně. Je to ochranný mechanismus obrovského stresu. Ale když stres odezní, řada z nich se začne projevovat vůči lidem nedůvěřivě a bázlivě. Pracovníci útulku jsou zpravidla lidé citliví a zkušení. Vědí, jak s takovými psy jednat, aby si jejich důvěru co nejrychleji získali a mohli s nimi manipulovat. Proto i nedůvěřiví psi dokážou většinou personál útulku akceptovat velmi brzy, ale k cizím lidem jsou stále ostražití. Návštěvní dny jsou pro ně pohromou a často se frmol a okukování potenciálními zájemci o adopci odrazí na jejich zdravotním stavu. Přesto, nebo právě proto, i tito nešťastníci potřebují klidný domov, laskavou péči a do života pevný řád. Jenže co se psem, který leží v boudě, pod stolem nebo pod postelí, najíst se jde jen v noci vyvenčit ho není možné?

Někdy pomůže druhý pes

Pokud nedůvěřiví psi v útulku dobře vycházejí s ostatními chovanci a napodobují alespoň v náznacích jejich chování vůči lidem například v době krmení nebo úklidu, je pravděpodobné, že i po adopci jim bude společnost druhého psa prospívat. Je však třeba samozřejmě zvážit, zda se k sobě psi hodí a budou se dobře doplňovat, aby později nenastaly konflikty. Ideální je opačné pohlaví. Po přivedení nového pejska bychom si měli dál věnovat především původnímu psovi a nového přehlížet, jako kdyby tam vůbec nebyl. Tím, jak mluvíme na svého psa, hrajeme si s ním, dotýkáme se ho, krmíme jej a manipulujeme s ním, zároveň společně ukazujeme tomu novému, že z lidských rukou přicházejí jen dobré věci. Je-li k dispozici zahrada, kde se mohou psi společně pohybovat, je dobré komunikaci s novým psem zahájit právě tam, kde má kdykoli možnost se vzdálit. Když se při našem mazlení nebo hře s původním psíkem opatrně přiblíží, můžeme jej oslovit nebo nabídnout pamlsek, ale vždy bez očního kontaktu, směrem dozadu nebo do strany. Je dobré dodržovat pravidelný denní řád. Tak nový pes brzy pozná, kdy se může spolu s kamarádem těšit na jídlo, na procházku, na hru nebo vypouštění na zahradu, a kdy budou spolu sami. Dříve nebo později obvykle začne napodobovat chování svého vzoru a my můžeme zahájit komunikaci, tak jak bylo popsáno v minulém dílu u bázlivých psů. Před časem jsem řešila extrémní nedůvěřivost u velké černé fenky nalezené v zatopené silážní jámě. Objevili ji lidé z nedaleké vsi, kteří několik dnů a nocí slyšeli z pole štěkot. V jámě bylo tolik vody, že fenka musela buď plavat, nebo stát na zadních. Byla vychrtlá a zřejmě čerstvě po porodu, mléčné žlázy měla naběhlé a plné mléka. Při záchraně se chovala klidně a vyčerpaně se složila na matraci na terase domu. Sotva však nabrala trochu síly, přeběhla do nejvzdálenějšího kouta zahrady, kde zalezla za kůlnu. Vycházela jen v době, kdy na zahradě nikdo nebyl, předkládané jídlo konzumovala v noci. Stačilo, aby někoho zahlédla u okna, a už prchala do skrýše. Zachránci měli doma fenku jezevčíka, ale zpočátku se báli feny seznámit. Přece jen poměr sil byl velmi nerovný, navíc nebylo možné nechat nalezenku vyšetřit veterinářem, popřípadě ji naočkovat. Jezevčice však v nestřežené chvilce vyběhla na zahradu a rovnou šla zkontrolovat vetřelce. Velká fenka se chovala pokorně, přijala podřízenou roli a už se své nové kamarádky nepustila. Společně značkovaly zahradu, hrabaly v záhoncích, štěkaly kolem plotu. Když šla jezevčice domů, fenka seděla uprostřed zahrady, koukala do oken a trpělivě čekala. Pak už šlo vše lépe, i když bylo třeba k fence přistupovat jako k divokému zvířeti, stále s odvráceným tělem a pohledem. Brzy přibíhala na zavolání a brala si pamlsky, nejprve hozené na zem, pak i z ruky – hltavě, nešikovně, ale den ode dne jemněji a s větší důvěrou. Když nechala majitele přiblížit na dosah, zkoušeli se jí dotýkat nikoli rukou, ale vodítkem. Postupně bylo možné jí nenápadně přetáhnout volnou smyčku vodítka přes hlavu a fenka byla ochotna majitele následovat, takže došlo i na společné procházky po poli za zahradou, které jí dělaly ohromnou radost. Za dva měsíce už se fenka nechala vyčesat a sama si říkala o pohlazení. Do domu ale nechtěla, zůstala bydlet na zahradě.

Desenzitizační cvičení

Ztráta důvěry k lidem mívá konkrétní příčinu. Nejčastěji je to dlouhodobé držení psa v nevhodných podmínkách, ke kterému se obvykle pojí i zlá zkušenost s určitým typem lidí nebo s určitými úkony (odchyt, uvazování). Tam, kde selhává trpělivé a pomalé přivykání na obávané osoby nebo úkony, se doporučují pravidelná cvičení, která pomohou odbourat přecitlivělost psa. Například v případě, že se pes vytrvale straní někoho, kdo do domu pravidelně dochází (příbuzný, známý). Nejprve je třeba psovi zajistit určitý pocit bezpečí, ale nenechat ho nalézt do úkrytu pod postelí nebo pod stolem – musí se aktivně snažit nedůvěru a strach překonávat. Takže se všechny obvyklé skrýše na chvíli ucpou či zruší, ale do dveří místnosti, kde je pes se dá mříž nebo jiná přepážka. Návštěvník vejde jen do předsíně, promluví pár slov a odejde. Hned poté se přepážka odstraní, aby se pes mohl po předsíni projít a seznámit se v klidu s tím hrůzu nahánějícím pachem (s prominutím), který tam po návštěvníkovi zůstal. Po uklidnění psa lze postup několikrát zopakovat. Zůstává-li pes při příchodu této osoby již víceméně klidný, může postupně návštěvník dále do bytu, ale nesmí si psa vůbec všímat. Jde-li vše dobře, za nějaký čas může tento člověk strávit i několik hodin v bytě, aniž by se pes výrazně bál a snažil se schovat. Pak se dá přistoupit k dalšímu cvičení, tzv. kontrapodmiňování. Vždy když přichází konkrétní návštěvník, pes za přepážkou dostává vybrané lahůdky, pokud dokáže zachovat klid. Nejrpve od majitele a časem i od návštěvníka. Tím vznikne nová asociace: Tento člověk už neznamená ohrožení, ale příjemný požitek. Až když se pes na návštěvu těší a aktivně ji vítá, lze přepážku trvale odstranit. Podobně se dá pes desenzitizovat na nasazování obojku a na připínání vodítka. Zprvu mu výstroj jen ukazujeme, pak se jej letmo obojkem a vodítkem dotýkáme, doteky prodlužujeme, až zkusíme obojek a vodítko volně připnout a zase sundat. Je-li pes klidný, postavíme opodál misku s dobrůtkami a každý sebemenší úkon doprovázíme uznalou pochvalou a maličkým pamlskem. Po celou dobu, než se pes tyto úkony naučí snášet beze strachu a nedůvěry, by měl mít trvale nasazený měkký obojek nebo postroj s krátkou šňůrou a s očkem na konci. Majitel pak jen do očka připne vodítko a může se jít v klidu na procházku, bez dlouhého přemlouvání a nahánění psa.

Přesto je pravdou, že blechy parazitující v našich končinách, jsou původu kočičího a na psy se pouze dokázaly v průběhu let přizpůsobit. Musím ale ze své zkušenosti prohlásit, že psy potkáváme zamořen

Buďte autoritou. Pes potřebuje vědět, kdo je šéf – a tím šéfem budete Vy. Prohlašte se šéfem a uvidíte, že pro obě dvě strany bude společné soužití jednoduší a šťastnější. Začněte základy. Naučte

Stárnutí je komplex biologických procesů, ústící v progresivní snížení individuální schopnosti udržení homeostázy během interních fyziologických a externích stresů z prostředí, následkem čehož dochází

Porodní hmotnost štěňat je jedním z nejdůležitějších faktorů , které rozhodují o jejich přežitelnosti a mimo jinými také odráží úroveň a adekvátnost výživy feny během gravidity. Vývoj tělesné hmotnost

Aa+Aa=Aa Ideální stav, kočka i kocour mají čisté A a ani jeden z nich nenese vlohu pro krevní skupinu B. Aa+Ab=Aa nebo Ab Všechna koťata budou mít krevní skupinu A, ale některá budou Aa a některá

Pes: 1. Pokud váš pes značkuje doma, udělejte v první řadě jasno v hierarchii, až pak začněte uvažovat o kastraci. 2. Měňte místa vycházek, aby si pes nezačal přivlastňovat nějaké území. 3. Nechoďt

Koťata jsou miloučká, chlupatá klubíčka, nad kterým se každý rozněžní a není člověk který by je mohl nemít rád. A nebo to tak není? Kolem 4. měsíce věku se může stát, že z roztomilého plyšounka se vyk

Květiny dokážou oživit,zkrášlit a zútulnit byt,ale mohou být také velmi nebezpečné pro chovaná zvířata.Zvlášť kočky,které rády rostliny okusují. Podívejte se na náš seznam a pokud květiny máte doma,b

Morče domácí patří mezi stálice mezi domácími mazlíčky, a to nejen díky své kamarádské povaze, ale i díky minimální náročnosti chovu. Něco z historie Původní domovinou morčete je Jižní Amerika. In

V poslední době se stávají velmi populárními a oblíbenými některá ze středních, velkých a obřích plemen psů, jako jsou např. zlatý retrívr, labradorský retrívr, rhodéský ridgeback apod.Ne všichni jeji