Malý hlodavec se zvláštním názvem osmák degu (Octodon degus) už není v našich podmínkách žádnou raritou. Stává se stále oblíbenějším zvířetem chovaným ze záliby.
Přečtěte si, co dělat, aby se u vás cítil dobře.
Původem z Chile
Osmáci patří do stejné skupiny hlodavců jako morčata a činčily. Pocházejí z Jižní Ameriky z Chile, kde obývají oblasti od přímořských planin po pohoří Andy. Jsou to velmi aktivní, diurnální zvířata. Ve volné přírodě obývají komplex nor, který se skládá z mnoha hnízd a zásobáren na potravu. V zajetí byli osmáci původně chováni jako experimentální model pro výzkum diabetu (cukrovky).
Osmák nechce být sám
Osmáci jsou sociální zvířata, která žijí v koloniích čítajících někdy i více než 100 jedinců. Proto jejich osamocený chov v zajetí vede k výraznému stresu. Optimální variantou je chov páru nebo skupiny samic. Dva samci mohou být chováni společně, pouze pokud se jedná o sourozence nebo pokud již spolu byli v kontaktu od doby těsně po odstavu. Pár samců by neměl vidět ani cítit pach skupiny samic, jinak dochází k jejich vzájemné agresivitě.
Při sestavení chovné skupiny z dospělých zvířat je vhodné nejprve na týden rozdělit klec na dvě části, aby si zvířata na sebe zvykla.
Mláďata se rodí plně osrstěná s otevřenými víčky po přibližně 90denní graviditě. Odstav by měl probíhat ve věku 5-6 týdnů v závislosti na počtu mláďat ve vrhu.
Vhodné ubytování
Pro osmáky je jako chovné zařízení vhodná drátěná klec, avšak její spodní část by vždy měla být kompaktní (např. sklo). Drátěná podlaha predisponuje ke vzniku zánětlivých změn na končetinách. Spodní část vyrobenou z plastu osmáci snadno a poměrně záhy prokoušou.
V celoskleněných teráriích dochází k nedostatečné cirkulaci vzduchu, a proto pro chov nejsou vhodná. Dostatečná velikost ubikace pro dva až tři jedince je 100 x 60 x 60 cm. Vzhledem k tomu, že osmáci dobře a rádi šplhají, může být největším rozměrem i výška klece. Jako podestýlku lze použít hobliny, drť z kukuřičných vřeten, ASAN nebo seno, které je zároveň nezbytnou součástí potravy. Je dobré vyhnout se pilinám a jiným prašným materiálům, které mohou způsobovat respiratorní problémy. Vnitřní prostor ubikace by měl být doplněn o větve na šplhání a plochy na odpočinek. Každý jedinec by měl mít k dispozici vlastní úkryt, jinak dochází k agresivitě a bojům o dominanci ve skupině. Aktivitu zvířat je možné podpořit i kolotoči, které se používají pro křečky. Preferovány by měly být kolotoče o odpovídající velikosti s kompaktní nášlapnou plochou, která minimalizuje riziko zranění končetin a ocasu.
Osmáci degu, stejně jako činčily, potřebují pro svoji péči o srst koupele v písku. Použít lze koupací písek pro činčily, který se vkládá do klece ve vhodné nádobě 2-3 krát týdně po dobu 10-15 minut. Chovná zařízení a jejich vybavení se čistí dle potřeby, minimálně však jednou týdně, horkou vodou s dezinfekčním prostředkem s následným důkladným oplachem čistou vodou. Klec by měla být umístěna mimo přímé sluneční záření nebo zdroj tepla.
Ve volné přírodě jsou osmáci rezistentní i k extrémně chladným a větrným podmínkám. Naopak teploty nad 25°C působí jako stresový faktor a zbůsobují vznik teplotního šoku. Osmáci jsou velmi sociální zvířata, jejich klec by proto měla být umístěna v prostorách, kde dochází k jejich častému kontaktu s člověkem.
Čím krmit, aby byli zdraví
Čerstvá voda a krmivo mají být podávány denně. Jako zdroj vody jsou vhodné napáječky umístěné vně klece. Na okus nabízíme tvrdý chléb a větvičky ovocných stromů. Osmáci si stejně jako křečci mohou vytvářet zásoby krmiva. Ty je nutné denně kontrolovat a odstraňovat zplesnivělé krmivo. Z krmiva nabízíme seno, pelety, zeleninu, trávu a malé množství směsí.
V obchodech s chovatelskými potřebami se často setkáváme s krmnými směsmi obsahujícími nevhodné složky (svatojanský chléb, rozinky, smažené lupínky, sušený banán, apod.). Ty je nutné vždy před zkrmením odstranit. Osmáci mají odlišný metabolismus glukózy a při nabízení potravy bohaté na cukry se může vyvinout cukrovka nebo dochází k zákalu čočky.
U osmáků se velmi často vyvíjí také onemocnění dentice, při kterém dochází k přerůstání třenových zubů a stoliček. Při sníženém příjmu krmiva nebo při jakýchkoli příznacích onemocnění doporučujeme navštívit veterinárního lékaře.