Jak poznat zdravého a nemocného psa

Poprvé v ordinaci

Dřív nebo později přijde chvíle, kdy jako majitelé psa musíte pro svého nového přítele vyhledat odbornou veterinární pomoc. Poprvé, když si přivedete psa domů ať je to štěně, nebo třeba pes z útulku a dál podle očkovacího plánu buď každoročně, nebo podle typu vakcíny dvakrát za rok na povinné očkování, pro odčervovací přípravky… a vždycky, když má zvíře nějakou zdravotní obtíž.

Většina psů nemá z návštěv ve veterinární ošetřovně radost. Zpravidla už na dálku vycítí, že právě tahle konkrétní cesta má cíl v obávané ordinaci, a podle toho se začnou chovat: někteří kňučí, jiní mají tendenci prchnout a znali jsme i pejska, který do ordinace s hlasitým nářkem přímo běžel, jen aby měl příslušnou proceduru rychle za sebou. Proto svým psům vždycky před cestou na veterinu připněte obojek a vodítko, dokonce i tehdy, když cestujete vlastním autem a než otevřete na místě určení dvířka.

I zvířátka, která dosud nemají s prohlídkami špatnou zkušenost, z nemocničního pachu a podezřelého prostředí znervózní, odmítají do ordinace vstoupit a přes nabízené pamlsky za odměnu za přestálé utrpení spěchající ven, do méně stresujícího prostředí.

Jak psům návštěvy u veterináře zpříjemnit?

Ještě předtím, než se rozhodnete pořídit si vlastního psa, poptejte se v parku, u chovatele nebo v kynologickém spolku, kam chodí ostatní pískaři, jaké s nimi mají zkušenosti. Výběr veterináře se vám podstatně zúží, když z uvažovaných možností vyberete takové, které pro vás budou snadno dopravně dostupní i v noci a o svátcích, protože úrazy a nemoci se vyskytnou vždycky, když je to nejméně vhodné. A v neposlední řadě musí mít váš budoucí veterinář pohotovostní službu a pokud možno k dispozici rentgen.

Vašemu psovi určitě do budoucna pomůže, když půjdete na první prohlídku k takovému veterináři, ke kterému máte vy jako majitel majitel důvěru. Chovejte se klidně, ale rozhodně, nepoužívejte sílu, nebo dokonce tresty. První prohlídka by neměla být psovi nepříjemná a za chvilkové znehybnění při prohlídce má dostat odměnu. Pokud by neměl veterinář vlastní zdroje odměn, vezměte pro jistotu vlastní pamlsek. Psa během prohlídky nelitujte, ale chvalte a venku ho znovu odměňte za poslušnost a odvahu. Psovi dodá odvahu, když je s ním v ordinaci za každých okolností jeho pán (s výjimkou operačních zákroků) přítomen. Určitě není vhodné posílat se psem k veterináři děti.

Naučte se podávat psovi lék

Léky, které se aplikují injekčně, podává zpravidla veterinář, nebo jeho asistent. V domácím prostředí tedy psovi podáváte nejčastěji buď kapky, nebo pilulky. Pro aplikaci kapek si vyčleňte polévkovou lžíci nebo kávovou lžičku – podle množství medicíny a velikosti psa. Do jedné ruky uchopte lžíci s lékem, druhou rukou odtáhněte psovi dolní pysk v koutku a do vzniklé kapsy dávky nalijte. Podržte chvíli psovi čenich, než polkne. Nervóznějším psům je třeba odměřenou dávku kapek natáhnout do injekční stříkačky a bez použití jehly vpravit lék koutkem do dutiny ústní. Než se naučíte vzájemné spolupráci při užívání léků, vyberte si i vy pro jistotu asistenta z členů domácnosti.
Léky ve formě tablet vkládejte psovi do tlamy na kořen jazyka, pak jeho čelisti lehce sklapněte a přidržte, než pes pilulku polkne. Někteří psi jsou mistři ve falešném polykání naprázdno a během vteřinky dokážou přebrat „zrno od plev“, i když jim lék zabalíte do kousku masa. Proto vždycky pro jistotu zkontrolujte, jestli pilulku neukrývá někde pod jazykem.


Naučte se poznat zdravého psa…

To dokážete jedině tehdy, když dokonale poznáte svého psa v normálním, zdravém stavu. Jinak odhalíte případné známky a příznaky změn zdravotní situace, postupného zhoršování nebo akutního onemocnění se zpožděním, které může mít pro stav vašeho psa vážné důsledky. Jako zdraví se označuje takový stav organismu, při kterém je neporušená anatomická stavba organismu, všechny fyziologické funkce odpovídají příslušným normám plemena, věku, pohlaví, kondice či stáří psa, vnitřní prostředí zvířete je vyvážené a nezměněné a bez problémů vyrovnává změny uvnitř i navenek. Zdravý pes se projevuje naprosto přirozeně, nic mu nechybí ani nepřebývá, s chutí přijímá potravu, bez obtíží a pravidelně vyměšuje, je ostražitý, živý, se zájmem o okolní dění, hravý a v dobrém rozmaru, projevuje přiměřený temperament, jeho tělesná teplota, puls i dech v klidném stavu se pohybují v příslušném rozmezí, oči jsou jasné a bez výtoků, čenich vlhký a studený, srst odpovídá charakteru plemena a pokud nemá pigmentované sliznice, pak jsou spojivky i sliznice růžové.

…i příznaky onemocnění

Podle povahy nemoci se mění zdravé projevy k horšímu. Obvykle se choroba nejprve projeví změnou nálady, snížením aktivity a chuti k jídlu. Další příznaky můžeme rozdělit na patrné a skryté, akutní a chronické, v praxi často kombinované. Akutní příznaky jsou prudce vzniklé změny, které musíme řešit rychle a s pomocí veterináře. Patří sem kolaps a zhroucení, zvracení opakované po dobu delší než čtyři hodiny, průjem delší 24 hodin, poruchy dýchání spojené s kašlem, krvácení z tělních otvorů, zřejmá bolestivost a nechutenství.

Chronické symptomy se vyvíjejí zvolna, mohou na nějaký čas ustoupit, zastavit se a znovu se objevovat. Řadíme sem změny barvy kůže a sliznic, občasné zvracení a špatné trávení, střídavé průjmy, zácpy a krvácení. K dalším typickým příznakům nejběžnějších onemocnění patří otoky uší, bolesti, svědivost a výtoky z ucha, z očních příznaků výtok z koutků, zákaly a otoky, na kůži zčervenání, svědivost a ztráta srsti a dále kulhání, celková skleslost a potíže s močením.