Dva jsou víc než jeden

Je rozdíl mít jednoho nebo víc psů?

Dvacet bodů k zapamatování při výcviku psa

1. Při výcviku nikdy nedemonstrujeme svou moc. Výcvik není záminkou k pokoření psa. 2. Předcházíme nežádoucí činnost psa. 3. Učíme povel ,,lehni“ kdykoli, a to i na vzdálenost. Docílíme tím p

zobrazit článek >>

Test spokojenosti

úžasný přístup k našim miláčkům i k nám
v rámci města Děčín určitě nejlepší úroveň, zatím není nic s čím bych nebyl spokojen
velká spokojenost s přístupem ze strany pana MVDr. Křečka

Zúčastnit se testu >>

Závody Hills cup Chvilkami to sice vypadá, že to není běh psa a dítěte, ale spíše tah psem, ale kdo ví, třeba je zde základ pro další výkony a vyroste zde další Nikola Marešová a jiní mistři světa.
Je zde vidět zápal, obzvláště soutěživé holčičky běží, co to dá, ani si nevšimnou ztráty partnera. Také oceňuji sportovní gymnastiku s podobě provazu přes svého psa.
Vyhlašovali se výsledky všech předchozích kol,pokud si všimnete,že někteří na stupních vítězů mají místo hlavy diplom,je to pouze zástupce,protože vítěz nebyl přítomen vyhlášení.

Fotogalerie Dobříš Hills cup 2013 finále
Rádi bychom upozornili na dvě fotky našich klientů a kolegů.
Fotka č.82 – Dušan Erbs a jeho běh s dcerou a manželkou soutěžili v týmech pro celou rodinu.
Fotka č.85 – naše klientka Jarmila Halířová Sobecká – Sokol Maxičky Děčín – v soutěži pro celou rodinu,měla s sebou skutečně všechny děti / 7 měsíc těhotenství/.Mimo jiné absolutní vítězka kategorie se psem od 25 kg.
Ve všech kategoriích převážně byla prvenství na straně Sokol Maxičky, Děčín.

Pohybový režim u psa s ortopedickým onemocněním

Velice důležitou součástí péče o psa postiženého ortopedickým onemocněním je úprava jeho pohybového režimu. Tato otázka je ale zároveň často opomíjena a zpravidla je odpověď na ni omezena na konstatování, že ortopedicky nemocný pacient se musí vyvarovat jakékoliv pohybové aktivity a chodit pouze na krátké procházky. To však nemusí být vždy nejlepší řešení a je dobré rozlišovat jednak podle diagnózy a také podle průběhu onemocnění resp. jeho chronicity.

První skupinou pacientů jsou psi po ortopedické operaci. Zde je striktní omezení pohybu samozřejmě na místě, protože zásah do tkání pohybového aparátu je velmi zásadní a zhojení vyžaduje dosti dlouhý časový úsek. Kromě toho je pooperační stav spojen s fyziologickou zánětlivou reakcí, která by se námahou mohla zhoršit. Po ortopedické operaci je operovaná končetina bolestivá, což samo o sobě zpravidla znemožňuje její nadměrné zatížení. V některých případech, například po operaci zlomenin, používáme i vnější fixaci – dlahu nebo část – která nám pomáhá operovanou oblast znehybnit a umožnit hojení. V těchto případech je pohyb psa omezen i touto fixací. Přísné omezení pohybu po operaci trvá podle jejího typu přibližně 2 až 4 týdny. Po tuto dobu psa venčíme jen 5 až 20 minut, výhradně na vodítku. Je nutné zabránit silovému zatížení, ke kterému dochází při prudkých změnách směru a odrazech. V poslední době se nicméně nedoporučuje dlouhodobé úplné znehybnění operované končetiny, proto je vhodné s mírným pohybem začít v podstatě bezprostředně po operaci – zabráníme tím zatuhnutí kloubů a svalové atrofii. Většina psů po operaci zatěžuje končetinu v porovnání s lidmi rychleji, proto u nich nejsou potřeba zvláštní rehabilitační cviky. Pokud je ale kvůli charakteru operace nebo větší citlivosti psa vůči bolesti rekonvalescence zpomalená, je možné začít s pasivní a později aktivní rehabilitací, kterou můžeme provádět doma, případně i na specializovaném pracovišti. V případě postupného zlepšování pooperačního stavu prodlužujeme po několika týdnech i délku procházek a po dohodě s ošetřujícím lékařem zařazujeme volný pohyb bez vodítka. Návrat k normální funkci končetiny trvá podle typu operace a průběhu hojení zpravidla 2 až 3 měsíce. Druhou skupinou pacientů jsou psi s akutním ortopedickým problémem nevyžadujícím operaci. Sem patří nejrůznější zhmoždění a podvrtnutí kloubů, zranění svalů, šlach a vazů. Zde je situace velmi podobná pooperačním stavům, klidový režim je ordinován podle závažnosti na několik dnů až týdnů s postupným návratem k normální aktivitě. Princip postupného zvyšování zátěže je nutné dodržet vždy, je chyba po několikatýdenním klidu začít s nárazovou zátěží. Třetí a asi nejčastější skupinou pacientů jsou psi s chronickým ortopedickým postižením. Nejtypičtějším pacientem je starší pes postižený osteoartrózou. U těchto pacientů je zásadou pravidelný pohyb a zároveň nepřetěžování. Osobně se domnívám, že je zde třeba postupovat velice individuálně a nesnažit se uplatnit zásadu striktního omezení pohybu paušálně. Pokud například hovoříme o sportovně, pracovně nebo lovecky využívaném psu, kterého postihne ortopedický problém, považoval bych za chybu náhle a dramaticky dlouhodobě omezit aktivity psa a je otázka, jestli mírné zpomalení progrese artrózy vyváží výraznou frustraci psa bez jeho oblíbené životní náplně. U psů, kteří jsou kvůli své povaze nebo způsobu života spíše neaktivní, je samozřejmě restrikce pohybu jednodušší, ale i tak by měla probíhat postupně v horizontu několika týdnů. V praxi je pohybový režim u chronicky nemocného psa založen na pravidelném pohybu. Určitě je lepší třikrát denně po 1 hodině než jedenkrát denně nárazově 3 hodiny. Preferujeme chůzi, poklus, omezíme rázově zatížení končetin-prudké změny směru, skoky se silným odrazem, prudké brždění. Pokud je to možné, šetrnější je měkký podklad – pohyb v lese, parku. Pravidelný pohyb je důležitý pro udržení dostatečné kvality svalového podkladu, pevné svaly pomáhají udržet klouby dostatečně fixované a zabraňují jejich laxitě – abnormální volnosti, která dále zhoršuje progresi osteoartrózy. U sportovně, pracovně a loveckých využívaných psů, kde, jak bylo řečeno výše, je jejich činnost důležitá pro psychickou pohodu, nemusíme nutně tyto aktivity odbourat zcela, jen omezíme jejich intenzitu a frekvenci. Obecně platí, že u chronicky kulhajícího pacienta bychom vždy měli vnímat jeho potřeby a vliv pohybu na jeho postižení. To znamená, že pokud se po výraznějším zatížení kulhání zhorší, na několik dní omezíme pohybové aktivity a návrat k nim by měl být postupný, ne nárazový, opět v závislosti na pacientově vývoji a jeho chuti k pohybu. Pokud pacient o pohyb velký zájem nejeví, není třeba ho nutit do výrazně zvýšené aktivity, ale pravidelné, i když krátké procházky jsou prospěšné a nutné pro každého ortopedického pacienta.

nahoru