Proč právě psa, proč právě fenu?

Padesát na padesát?

Jedním ze zásadních momentů při výběru psa patří rozhodování, má-li to být pes, nebo fena. Naštěstí co budoucí majitel, to jiné rozhodnutí. Jedině proto nemůžou nikdy psí rody, plemena a vlastně psi všeobecně vymřít po meči či po přeslici. Důkazem toho jsou neoficiální počty psů v České republice. Evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů podle mysliveckého zákona, počty zapsaných štěňat s průkazem původu podle příslušných plemenných knih nebo údaje od místních úřadů, které vybírají poplatky za držení psů. Celostátní evidence ale neexistuje a dokud se budou někteří majitelé vyhýbat z různých důvodů zařazení svých zvířat do těchto seznamů, stejně by byly nekompletní. Můžeme tedy jen odhadovat, že psů u nás je něco ke dvěma miliónům a podle toho, že si každý zájemce může koupit kombinaci jakéhokoliv plemena s požadovaným pohlavím psa, předpokládáme, že zastoupení psů a fen v naší psí populaci je ideální.
Jak to bývá u štěňat
Rozdíly v chování psů a fen jsou patrné už u štěňat, což je způsobeno tím, že se v těle matky samcům těsně před porodem uvolní testosteron, samčí hormon uvolňovaný varlaty, a maskulinizuje jejich mozek. Chování fenek bývá neutrální až do puberty. Období dospívání přichází u různých skupin plemen jindy, a na prahu dospělosti už pak stojí psi a feny s mnohdy značnými rozdíly nejen co do exteriéru, ale i co do jejich chování.
Nemůžeme ovšem generalizovat, jaké jsou feny a jací psi. Na jejich povaze a chování se zásadní měrou podílíme my – jejich chovatelé a pak i majitelé -, a je na nás, jak psa bez ohledu na jeho pohlaví dotvoříme svou výchovou a výcvikem. První týdny života jsou přitom z tohoto hlediska extrémně důležité.
Ten dělá to…
Psi bývají o něco větší a těžší než feny a mohou mít větší sklony k dominanci. V běžném životě to znamená, že pes bude mít větší sílu, bude paličatější a někdy i agresivnější. Pohlavní pud a u některých plemen více či méně zachovaný pud lovecký vedou zase k tomu, že psi mají často větší sklony k toulání. Teritoriální chování přežívá i u dnešních psů. Pes se většinou těší na vycházku vždycky, i mimo obvyklou dobu. Pes potřebuje na procházkách větší prostor, který si čichem kontroluje, eviduje počet a pohlaví psů, které se v jeho ,,revíru“ pohybují , a identifikuje pak při setkání konkrétní psy. Zároveň jim zanechává i své vzkazy prostřednictvím moče a dalších pachových výměšků na kontaktních místech. Protože se konkrétní místa zdají vhodná všem procházejícím psům, všechny jejich dosažitelné značky je třeba přeznačkovat. Při výběru pohlaví budoucího rodinného psa je tedy nutno vzít v úvahu, že aby pes stihl provést rekognoskaci terénu a zanechávat vzkazy na všech stěžejních místech, potřebuje víc času k venčení. Aby totiž mohl provést kontrolu co největšího území, musí si materiál nutný ke značení hranic šetřit, aby nakonec nezůstal bez ,,inkoustu“ . Při setkání s jiným psem věnuje taky psí samec daleko víc času a péče vzájemnému seznamování, nekonečnému očichávání a nakonec i kolečku podepisování se na nejbližší vhodné místo.
Z hlediska hierarchie při setkání dvou psů sice velikost nerozhoduje, protože mentálně zdraví a dobře socializovaní psi uznají jiné hodnoty než hrubou sílu. ,, Navrch“ tak mívají často i menší psi, což znamená, že po seznámení jsou to oni, kdo rozhodnou, jestli dojde na přátelskou honičku. Velikost je důležitá právě při značkování. Potkají-li se dva psi, vydávají příslušné přátelské signály, krouží kolem sebe, pachově se identifikují a pak jeden z nich ukončí kolečko zvednutím nožky a umístěním značky na nejbližší patník, strom či kandelábr. Druhý pes ho následuje a na stejné místo umístí i svou značku. První pes jde zkontrolovat, kolik zbylo z jeho vlastního podpisu, a obvykle uzná za vhodné občerstvit ho. Nastalý kolotoč je obzvláště komický, když se snaží v zápolení ,,kdo výš“ a ,, kdo déle“ soutěžit například azavak s jezevčíkem, jejichž močová ústrojí včetně měchýřů jsou poněkud nesouměřitelná.
Když to shrneme, na psa by měl mít člověk víc času kvůli venčení, výchově i výcviku, na zvládnutí psího samce víc síly, pokud hodlá posílat venčit s větším plemenem i děti a osoby slabší tělesné konstituce, u psů s loveckým pudem pak dobře oplocený pozemek a v době hárání fen v sousedství pevné vodítko (a někdy i špunty do uší).
…a ta zas ono
Venčení fen by tedy teoreticky mohlo být časově méně náročné. Některé feny jsou ale citlivé na počasí a ne vždy se jim chce ven do horka, do deště, do zimy…Když už jsme pak s fenkou venku, může si dobře a dlouho rozmýšlet, které místo ,,poctí“.

Setkání dvou fen může být někdy bouřlivější než u dvou psů. Často bývá slyšet naléhavé volání dvou blížících se pejskařů: ,,Máte psa, nebo fenku?“ Obvykle volá majitel feny, jehož zvíře bez problémů akceptuje psa-samce, ale s příslušnicemi stejného pohlaví má tendence ,,vyříkat si to“.

Ovšem ani psi nejsou svatí. Dokonce i samci, kteří se znají a v míru tráví společné chvíle, se dokážou servat doslova jako psi, pokud se k nim přidá fena – a to ani nemusí být v období říje.

Fenky doma jsou prý někdy přítulnější a lépe zvladatelné než psi, ale nevíme, odkud se toto tvrzení vzalo. Každý pejskař přece ví, že nejmilejší a nejpřítulnější je právě jeho pes, a to bez ohledu na pohlaví. Naopak víme, že v Británii na jedné univerzitě vyzkoumali, že fenky se dřív naučí čistotnosti a poslušnosti, ale na druhou stranu, že vyžadují víc pozornosti. Bývají méně aktivní, chvíli jim může trvat, než se pro něco nadchnou, trpívají více uštěkaností a rády se chovají nadřazeně.

Některé budoucí majitele může od pořízení feny odradit fakt, že fenky hárají, což s sebou nese obvykle dvakrát do roka zástupy kňučících psích samců za dveřmi, starost, aby nedošlo k nežádoucímu zabřeznutí, navlékání kalhotek kvůli ušpinění textilií v domácnosti; kalhotky však rozhodně nefungují jako pás cudnosti. Pokud uteče fenka v říji, s velkou pravděpodobností je to v ten nejsprávnější čas pro zabřeznutí. Majiteli tak zbývá buď rezignovaně očekávat narození štěňat, nebo co nejrychleji vyhledat veterináře. Obtížná bývá i falešná březost, ke které mají některá plemena i některé fenky bez ohledu na příslušnost k plemenu sklony. Na druhou stranu – fenka v domě s sebou nese jedinečnou možnost mít od svého vlastního zvířete potomstvo, pozorovat všechny fáze gravidity i porodu a odchovat štěňata od jejich prvního okamžiku na světě až po smutné předávání do rukou nových majitelů…

…kteří museli řešit, zda si pořídit pejska, nebo fenku – a koloběh rozhodování znovu začíná.