Strach ze psa

Psi jsou společenská zvířata v pravém slova smyslu. Ke svému spokojenému životu potřebují sociální partnery. Samota je pro ně nepřirozená, nahání jim strach a někteří psi ji snášejí velice špatně. Ti útulkoví mají navíc za sebou špatnou zkušenost – vědí, jak zlé je zůstat opuštěni.


Mnozí z nich byli majiteli odloženi právě proto, že nedokázali být doma sami a demolovali byt nebo celé dny hlasitě vyli a štěkali. Ale i takoví, co samotu dokázali snášet dobře, se mohou po prožitých útrapách ke svému novému pánovi upnout tak silně, že každé odloučení u nich vyvolá nejen nelibost, ale i úzkost a paniku. Je tedy třeba se připravit na to, že s většinou adoptovaných psů bude nutné dlouhodobě a trpělivě pracovat, aby pro ně samota nebyla strašákem.

Předejděte úzkosti

Už před adopcí psa z útulku se domluvte s rodinou, přáteli či zaměstnavatelem tak, aby zpočátku pes vůbec nemusel zůstávat doma sám. Opatrně ho otestujte. Přidělte mu pohodlně místečko v místnosti, kde nehrozí promočení podlahy a zničení drahých předmětů bytového vybavení. Vždy po vydatné procházce mu nabídněte ,,práci“, která ho na chvíli zabaví. Mohou to být plnící hračky (míček na granule, gumový kong či pyramida), křupající PET láhev v měkkém plyšovém obalu, žvýkací tyčinka, plátek sušeného masa, střívko nebo uzená kost se zbytky šlach – každý pes má jiné chutě a zájmy. Naučte psa, jak se správně s hračkou zachází, a až bude zaujatý dolováním dobrot či okusováním, pohybujte se po bytě a dbejte na to, aby vás všude nepronásledoval, nedívejte se na něj, nekomunikujte s ním. Vystačí-li si sám a nejeví zájem o to, co děláte, můžete zkusit zavírat a otvírat dveře, které jsou mezi vámi, a postupně nechávat psa v jiné místnosti několik minut. Není-li nervózní, zkoušejte se oblékat a obouvat, brát do ruky klíče a kabelku jako před opravdovým odchodem, ale nikam neodcházejte. Pokud je pes klidný, vyjděte v době, kdy si hraje, na chodbu a hned se vraťte. Krátké odchody zkoušejte kdykoli během dne a pomaličku prodlužujte dobu, kdy jste mimo byt či dům. Objeví-li se jakýkoli náznak strachu, nebo po vašem návratu najdete okousané či poškrábané dveře, popřípadě loužičku na zemi, vraťte se v nácviku o pár kroků zpátky, najděte atraktivnější hračku. Především však nedopusťte, aby mírná nervozita přerostla v paniku poté, co nejistého a nepřipraveného psa opustíte náhle na několik hodin.

Jak na panikařícího nešťastníka

Když u psa každý náznak vašeho odchodu vyvolá třes, zrychlené dýchání, slinění a neustálou snahu lepit se vám na paty, navštivte raději veterináře a požádejte jej o přípravky tlumící strach a úzkost. Existují takové, které jsou založeny na přírodní bázi a neuškodí ani starým a nemocným psům (přípravky s obsahem tryptofanu nebo alfa kasozepinu, feromonové odpařovače nebo obojky). Jen u velmi závažných případů je třeba předepsat antidepresiva. Tyto prostředky však samy o sobě problém nevyřeší. Jen pomohou zmírnit úzkost psa, abyste s ním mohli provádět pravidelná (nejlépe každodenní) desenzitizační cvičení popsaná výše a přesvědčit ho, že samota nemusí být zlá, může přinášet i požitek z úžasné hračky, kterou pes nikdy jindy nedostane, než když je chviličku sám. Při nácviku je třeba postupovat velice pomalu a opatrně, ale zároveň neustrnout na jednom místě. Pokud se nedaří pokročit dál, děláte zřejmě něco špatně. Poraďte se s veterinářem, nejlépe specialistou na poruchy chování, a postup pozměňte. Některého psa uklidní malý prostor klece nebo ohrádky, jinému zase vyhovuje, když má k dispozici celý byt. Někteří psi nedokážou být sami v bytě, ale dobře snášejí samotu na zahradě, kde je stále co pozorovat. Může to však být i naopak. Někdy je pes nervózní ze samoty jen večer, zatímco přes den vydrží sám několik hodin. Spousta psů snáší dobře pravidelnou každodenní samotu, ale jakékoli narušení řádu vyvolá nervozitu a strach. Psi, kteří byli zvyklí na další psí kamarády, uvítají jako společníka druhého psa. Vyzkoušejte to ale se psem příbuzných nebo známých, ať potom nemáte doma dva vyjící vyděšence. Znám i psy, kterým jako společník docela postačí kočka nebo papoušek, pokud s nimi vyrostli. Univerzální postup na zvládnutí samoty neexistuje, vždy je třeba vycházet z možností majitele a prostředí a z naturelu psa. Bohužel jsou i psi, kteří nejsou schopni samotu tolerovat vůbec. Může to být dáno jejich příliš citlivým nervovým systémem, špatnou zkušeností, nevyhovujícím prostředím…Ani při výběru štěněte z kvalitního chovu se nedá s určitostí odhadnout, který psík bude mít se samotou problémy a který ji zvládne hravě. O to těžší je takový odhad u psů s neznámou minulostí.

Rizikové faktory

Existují určité ukazatele, které se u postižených jedinců objevují opakovaně, je tedy možné je označit za rizikové. Bývá to například majitel žijící jako ,,singl“, tedy sám bez rodiny. Může to být mladý svobodný člověk, nebo častěji senior, který je navíc se psem téměř neustále v kontaktu. Právě stálý kontakt je druhý častý rizikový faktor. Třetím je příliš dlouhá samota. Aby byl pes fyzicky i psychicky v pohodě, neměla by samota přesáhnout pěti hodin. A důležitým negativním faktorem je i nepravidelnost, to znamená střídavé směny nebo dlouhé a krátké pracovní dny.

Takže na závěr lze shrnout:

Žijete-li se psem sami, buďte v kontaktu se známými a příbuznými a nechte u nich občas psa, ať je na ně zvyklý. Udržujte si od psa určitý odstup – i když jste v bytě spolu, oddělte se od něj občas přepážkou mezi dveřmi nebo prostě na chvíli dveře mezi vámi zavírejte. Rozdělte si čas tak, aby část patřila jen vám a vaší práci či zájmům a část jen psovi.
Víte-li, že pojedete na služební cestu nebo že se v práci zdržíte déle, zajistěte psovi opatrovníka - někoho z rodiny nebo známých, popřípadě profesionální hlídací službu. Snažte se, aby v samotě psa byla pravidelnost. I když nemáte v určitý den právě službu, jděte alespoň nakoupit v době kdy zpravidla odcházíte z domu. Vraťte se klidně za pár minut – důležité je odejít. A uvědomte si, že všechen nepořádek, který pes v době samoty doma udělá, zpravidla souvisí s obrovským strachem a panikou. Takže jakýkoli trest (i prostě vyhubování) bude kontraproduktivní a celý problém jen zhorší.