Trable se stěhování pro majitele koček

Kočka je prý tvor, který upřednostňují své teritorium. Vzpomínám si, jak nám vysvětlovala učitelka ve čtvrté třídě: pes jde za svým pánem, kočka se drží domova. Těm z nás, kteří měli za povinnou četbu Malého Bobše, vystane na mysli úryvek z kapitoly, kdy se rodiče stěhují s Bobšem do města. Vysvětlil mu, že jejich kočka zůstává na vsi, protože by si jinde nezvykla.

Uplynulo nějakých třicet let a já si na tuto příhodu vzpomněla. Náš tehdy čtyřletý kocour Felix byl postaven před zásadní rozhodnutí – zůstat v činžovním domě, ž jehož přízemí se mu tak krásně skákalo na noční toulky, nebo odejít se svými páníčky do nového prostředí? Nijak jsme mu situaci neulehčili, naopak. Dosti drsně jsme ho nacpali do přepravky a dovezli do nového domova. Byl tam nešťastný zhruba jeden den. Při nejbližší příležitosti - ano, můj otec tenkrát neopatrně otevřel domovní dveře – utekl. Během příštích čtrnácti dnů jsme dostávali seriózní i méně seriózní informace o Felixově pohybu a pobytu. A posléze se našel. Přesněji řečeno, našel ho náš dalmatin Clif. Jen jeho citlivým uším při jedné z odpoledních procházek neuniklo povědomé zoufalé zamňoukání do té doby pro něho jen trpěného člena naší domácnosti. Pohotově zaštěkal a Felix se objevil. Vyhublý, vystresovaný. Snad nám tenkrát odpustil, ale dodnes věřím, že na to měli vliv naši dobrotiví sousedé Hrubcovi. Felixe si oblíbili, pamlsky a mazlením si ho ochočili. A tak se stalo, že měl domovy dva. Když odešel do kočičího nebe, sousedé sdíleli náš smutek. Snad to Felix tam nahoře zařídil tak, že se dokonce rozhodli poskytnout domov bezprizornému kotěti. A jejich Macek se měl u nich náramně…
O patnáct let později jsem byla postavena před problém obdobný. Jak si Cindy zvykne na bydlení v paneláku? Již během stěhování byla nervózní . Když byl domek vyklizený - zbyla přepravka a ona. Zuřivě mňoukající kočku jsem v novém bytě vypustila se slovy tak, a zvykej si, nic jiného ti nezbývá. No, nic jiného ji vážně nezbylo, ale kupodivu se v novém domově chovala klidně. Žádné pokusy o útěk se nekonaly, i když skok z prvního patra by, dle mého názoru, zvládla. Kolem dokola les, příležitost k lovení, spousta lákadel. Známí odborníci na chov koček konstatovali, že je to tím, že nám v novém domově stejně rozestavěný nábytek. Možná, že tomu tak bude. Každopádně Cindy posléze jeden pokus absolvovala. Byla z toho tak zničená, že se nechala venku bez odporu odchytit. Od té doby jen bázlivě pozoruje dění zpoza balkonových mříží. Zcela určitě jsem mohla kočku na nový domov připravit profesionálněji. S pečlivým plánováním a znalostmi lze všechno hravě zvládnout. Kočky mají silnou vazbu na místo, kde žijí takže stěhování pro ně může být stresovou situací. Bezpochyby intuitivně jsem jí do nového bytu hned umístila její oblíbenou stoličku, na ni misku s krmením a do předpokládaně klidného místa kočičí záchod. Pak jsem zjistila, že to radí i odborníci. Jenže v novém bytě byl stěhovací nepořádek. Prý se má nejprve zařídit ložnice. Netušila jsem, že i pro kočku, ale ložnice opravdu zařízená byla. Cindy se však do ní nehrnula. Prošla si celý byt a posléze se někam ukryla. Na volání nereagovala a sama se objevila asi za hodinu, když už jsem začala být pro změnu nervózní já.
Kočka si zvyká dlouho
Je prý dobré být při stěhování co nejklidnější a dát kočce najevo, že v novém domově je bezpečné prostředí. Zvolila jsem asi trochu drsnější přístup, ale připusťme, že páníčci mají při stěhování milion jiných starostí. Ale opravdu jsem zkontrolovala, zda jsou všechny dveře a okna uzavřené.
Zaznamenala jsem i názor, že pokud je kočka výjimečně úzkostlivá, je lepší ji o den dřív umístit do útulku a pak ji odvézt do nového domova. Ano, Cindy byla hodně rozhozená, když ji zmizel před očima nábytek, oblíbené křeslo na spaní atd. Ale umístit je ještě do útulku? Byť na jeden den? S touto radou bych polemizovala. Přepravovala do nového domova? Měla jsem to štěstí, že můj a potažmo nový domov Cindy se nalézal kilometr od toho starého. Ale pokud vás čeká cesta delší, veterinář vašemu mazlíčkovi jistě rád předepíše mírná sedativa. Také byste kočku neměli přepravovat v kufru auta ani ve stěhovacím voze. A alespoň dva týdny ji pak rozhodně nepouštět ven. Veterináři radí roznést pach kočky, prý se bude cítit bezpečněji. Prý pomocí lehké bavlněné látky nebo bavlněnými rukavicemi jí otřít tvář a hlavu, z tvářových žláz se přenesou pachy. Pak rukavicí nebo hadrem otřít rohy stěn nebo nábytku. Pak si lépe zvykne na nové prostředí. Ale jak navyknout kočku, která doposud sídlila v rodinném domku a vyrážela na noční toulky, na život v paneláku? Kolegyně v redakci – chovatelky a tudíž znalkyně kočičí letory mne ujistily, že pokud by vyběhla na chodbu, určitě nenajde ty správné dveře do mého bytu. Cindy se to jednou stalo. Nikde se však netoulala a disciplinovaně pod schody čekala, až si jí vyzvednu. Kdyby se dostala ven, určitě bych litovala, že jsem ji neopatřila identifikačním štítkem – obojkem se jménem majitelky, adresou a s číslem mobilu, popřípadě mikročipem. To by se totiž mělo. Pokud jste si pořídili rodinný domek, je dobré namontovat do vstupních dveří systém na magnetický nebo elektronický spínač. Tím zabráníte vstupu cizích koček na posvátné teritorium vašeho mazlíčka. Nebo kočce pořiďte postroj a s okolím ji seznamujte na vodítku. Moudrá rada, ale v praxi někdy těžko realizovatelná. Vzpomínám si na situaci, kdy babička mého přítele si takový postroj při stěhování pořídila. Její kočka zvyklá před den a noc lítat, kde se jí zlíbilo, reagovala na kšírky po svém, lehla si a dělala, že nemůže chodit. Bylo s ní možné pouze smýkat. Je-li nový domov kočky blízko toho starého, může mít tendenci se do bývalého vracet. Takže prý držet kočku doma co nejdéle, aby zapomněla. Nuže, smiřme se s faktem, že zapomíná dlouho a utéci se jí může povést. Pak mohou pomoci i sousedi ze starého domova, pokud nás včas upozorní, že se kočka vrátila.