V rodině máme dvě fenečky, jednu boloňačku Aranku a jednu královskou pudlici Floru. Jezdí s námi na všechny výlety, rodinné akce i dovolené.
Naše letní dovolená se již tradičně odehrává v jižní Francii. Je to země pejskařů, rasy jsou neomezené a všechna veřejná místa jsou přizpůsobena skutečnosti, že snad každá francouzská rodina má minimálně jednoho psa. Z toho plyne i naše zkušenost, že dovolená ve Francii je pro pejskaře bezproblémová. Jezdíme autem s klimatizací mnoho let a holky – Aranka a Flora – náročnou cestu (1 700 km) snášejí výborně. Cestujeme dva dny a často zastavujeme. Jakmile se ocitnete na území Francie, z rádia hned připomínají pitný a odpočinkový režim pro řidiče, děti i pejsky. Odpočívadla mají k tomuto účelu skvělá. Vždy jsme dojeli a s pejsky trávili dovolenou bez problémů – dodržovali jsme režim na pláži do jedenácti hodin, pak v odpoledních hodinách koupání a možnost úkrytu pod slunečníky pro celou rodinu i dostatek vody pro všechny. Pejsci se navraceli do Čech stejně posílení a ozdravení jako my.
Tentokráte však již první den cestování nastal u malé jedenáct let staré boloňačky problém. V hotelu začala klepat hlavičkou a schovávat se. Prohlédla jsem jí ouška a zvukovody byly světlé, bez známky zánětu. V náručí a teple postele se zklidnila a druhý den jsme pokračovali v cestování. Naše toužebně očekávaná dovolená začala. Dojeli jsme v sobotu k večeru, vybalili a po náročném cestování po přeplněných dálnicích se chystali do postele. Naše malá Aranka však měla starosti s oušky čím dál větší. Po probdělé noci bylo jasné, že situace vyžaduje veterinární zásah.
Vinař poradil
Hned ráno jsme s manželem nechali pudlici Floru a děti, jsou již velké, v hotelu, a jeli jsme hledat veterináře. Nastala zajímavá situace. Veterinárních ošetřoven sice bylo dost v každé vesnici, ale o víkendu jsme měli smůlu. Obrátili jsme se z otázkou na fungující veterinární pohotovost do turistického informačního centra. Podle jejich informací jsme objeli několik adres, všude měli zavřeno. Manžela napadla spásná idea – v obchůdku místního vinaře mají několik pejsků Majitelé nám jistě poradí. Taky že ano, milá paní majitelka měla hned u pokladny důležitá telefonní čísla a adresy a veterinární pohotovost byla mezi prvními. Dojeli jsme s Arankou na místo a čekali, neboť před námi byli asi tři jiní pacienti s různými problémy. Dočkali jsme se vyšetření oušek, jejich vyčištění, okamžitého rozboru vzorku pod mikroskopem, konstatování zánětu, obdržení léků, rad a účtu. Nová ouška jsme Arance podřídili za osmdesát eur. Úlevy byla okamžitá, pejsek byl do večera bez bolestí a s pomocí kapek do tří dnů připomínala starosti jen zamaštěná srst na jejich uších a úžasná vůně se z nich linoucí. Už nám bylo do žertu, tak jsme si říkali, že třeba Aranka uslyší naše povely a bude nás poslouchat, či jak Francouzi parfemují i psí ušní kapky. Pravda také je, že jsme především hledali příčinu toho problému, který byl pro pejska velmi bolestivý a pro nás tedy také stresující. Aranka za jedenáct let života neměla problém s oušky. Nicméně asi v uších v hloubce byl určitý nános nečistot a klimatizací v autě se nastartoval zánět uší. Pro nás z toho plynulo poučení, že i když pejsek nemá s oušky problém, před dlouhou cestou v klimatizovaném autě je vhodná kontrola a prevence.
Varování k aportům do moře
Další zážitek je spíše zprostředkovaný, ale možná i důležitější, protože velmi častý. Při čekání na veterinární klinice jsem měla dost času číst všechny plakáty a poučky pro majitele psů. Mezi nimi vynikal plakát s pravidly chování pejskařů na pláži. Kromě toho, co jsem znala a dodržovala vždy pro sebe, děti i pejsky však platí ještě jedno velké varování při aportování hraček v moři. Při každém vběhnutí do moře a aportu pejsek spolkne určité množství slané vody. Když tam běhá jen párkrát, nic se nestane. Při dlouhodobém aportu – a toho psa to baví pořád, to je jasné. Pes spolyká tolik slané vody, že tato mu způsobí zánět žaludeční sliznice a následně i zánět střev. Jednou jsme byli na pláži, o kus dál byla německá rodina, která tuto zábavu se svým černým labradorem provozovala na můj vkus příliš dlouho. Viděla jsem, jak pejsek odběhl ke kraji pláže do travin a tam zvracel. To už jsem vstala a šla informovat celou rodinu o nebezpečí ze slané vody. Každý pejsek navíc může na množství spolykané vody reagovat individuálně, velký i malý, to je jedno. Byli všichni velmi překvapení, toto nebezpečí si neuvědomili a nevěděli o něm, slušně za informaci poděkovali. Mezitím už pejsek v nedalekých křoviscích vyprazdňoval i střeva vodnatým průjmem. Když jsem ji viděla, rovnou jsem jim dala tip na veterinární pohotovost. Byla totiž právě neděle.