Dermatofytóza je kožní infekce keratofilními plísněmi, většinou se jedná o rody Microsporum, Trichophyton a Epidermophyton. U psů se tato infekce podílí na spektru dermatologických onemocnění 2-5%. Jedná se o zoonózu. Většinu klinických případů dermatofytózy způsobují tři druhy hub. Jedná se o Microsporum canis, Microsporum gypseum a Trichophyton mentagrophytes. Microsporum canis způsobuje na severní polokouli asi polovinu případů dermatofytózy u psů. Geofilní plíseň Microsporum gypseum se častěji nachází u psů, kteří vyhrabávají myši a jiné drobné hlodavce, a způsobuje zejména změny v oblastech přicházejících do kontaktu s hlínou při hrabání, tj. na dorzu nosu a tlapkách hrudních končetin. Trichophyton mentagrophytes způsobuje klinické onemocnění dosti vzácně. Dermatofytní plísně se živí keratinem a žijí na vrstvě keratinu na chlupech, na epidermis a na drápech, kde tvoří hyfy a spóry. Nikdy nenapadají živou tkáň. Důležitým faktorem k vyvolání infekce jsou drobná poškození stratum corneum (např. při česání, kartáčování apod)., kdy může snadno dojít k průniku spór do keratinových mas a do anagenních chlupových folikulů.
Dermatofyta se mezi zvířaty šíří přímým kontaktem nebo kontaktem s infikovanými chlupy a šupinami v prostředí nebo kontaminovanými předměty. Těmi mohou být např. hřebeny, kartáče nebo nůžky. Plísní rodu Trichophyton se mohou nakazit psi, kteří jsou v kontaktu s hlodavcem.
Infikované chlupy jsou fragilní a uvolněné fragmenty obsahující infekční arthrospory jsou nejúčinnějšími prostředky k přenosu na další hostitele. Tento materiál může zůstat v prostředí infekční po mnoho měsíců. Některé části plísní si mohou na suchých místech udržet životaschopnost i 5 až 7 let, M. canis je schopné přežít přinejmenším 13 měsíců. Ke klinické formě infekce jsou predisponována mladá zvířata. Expozice zdravých dospělých zvířat nevede vždy k aktivní infekci. Zdá se, že tento rozdíl je způsoben biochemickými změnami na kůži, sekrecí kůže, hlavně seba, růstem a výměnou srsti, fyziologickým stavem hostitele souvisejícím s věkem a rozvojem schopnosti projevit alergickou odpověď na plísně a jejich produkty. Dále jsou predisponována zvířata starší a nemocná.
Z plemen se zdají být náchylnější jorkširští teriéři a Jack Russel teriéři. Dermatofytní infekce zdravých psů obvykle sama vymizí, ve většině případů do osmi týdnů. Je tomu tak při pomalejším růstu plísně oproti růstu chlupu, po vypadnutí chlupu dojde k ,,samovymizení“ infekce. Důležitou roli má také buněčně zprostředkovaná imunita. Ta vede i k rezistenci vyléčených zvířat k reinfekci. Dermatofytóza může být prezentována různými klinickými příznaky. V důsledku vzniku folikulitidy je nejčastějším příznakem onemocnění u psů rozšiřující se alopecie s nebo bez erytému, šupinatění , seborea, folikulární odlitky, tvorba papul a pustul. Klasické kruhovité léze jsou rychle se rozrůstající cirkulární skvrny, které mohou mít pouze 1 až 4 cm v průměru, ale mohou nabývat různých rozměrů. Bývají oválné, nepravidelné nebo difuzní. U psů však platí, že to, co klinicky vypadá jako ,,typická dermatofytóza“, je obvykle jiné onemocnění postihující chlupové folikuly, což jsou nejčastější diferenciální diagnózy při podezření na dermatofytózu. Onychomykóza je dermatofytní infekce drápů, kterou často způsobuje T. mentagrophytes. Drápy jsou suché, křehké a hrubě deformované. V ojedinělých případech může dojít ke generalizaci, zejména při infekci T.mentagrophytes.