Veterinární lékařka MVDr. Jana Blažková
Epilepsie,zvaná též jako padoucnice,je onemocnění,které je v humánní medicíně známé již od dávných dob a i ve veterinární medicíně se s ním setkáváme stále častěji.
Díky novým diagnostickým možnostem se nám daří zjistit více o podstatě tohoto závažného onemocnění a můžeme ho tudíž i lépe léčit a záchvatovité stavy kontrolovat.Záchvatovité stavy můžeme rozdělit do 3 základních kategorií,podle jejich příčiny.
1.Primární epilepsie.
Jedná se o záchvaty,jejichž příčina je v onemocnění mozkové tkáně.Může se jednat o různé záněty,infekce /psinka /,nádory ozku a také různé vývojové abnormality /hydrocefalus/,někdy jsou záchvaty také následkem vážných úrazů hlavy,kdy dojde k poškození mozku.
2.Sekundární epilepsie.
Záchvaty jsou důsledkem onemocnění jiných důležitých orgánových systémů,jakými jsou játra.ledviny,srdce,štítná žláza.Může se jednat o vrozené abnormálie /např.abnormality jaterních cév / nebo také získaná metabolická onemocnění.Jako sekundární epilepsii můžeme označit také záchvaty,které jsou vyvolány otravou /např.moluskocidy /
3.Idiopatická epilepsie.
Jedná se o záchvaty bez zjistitelné příčiny,kdy zdravé mozkové buňky vykazují abnormální aktivitu.
Termín epilepsie,jak ho známe,by měl být správně používán pouze pro idiopatické záchvaty /epilepsie jako taková /.Pro primární a sekundární epilepsii je vhodnější používat termín epileptiformní záchvaty.
Záchvaty,ať už mají původ jakýkoliv,mohou vykazovat velkou variabilitu,co se týká intenzity a průběhu.Může se jednat p záchvěvy až třes jednotlivých svalových skupin /víčka,pysky / bez ztráty vědomí,až po klasické záchvaty.Při nich dochází k náhlému upadnutí a kompletní ztrátě vědomí.Nejprve jsou svaly křečovitě napnuté – patrné je to hlavně na svalovině krku a končetin,postupně dochází k uvolnění křeči a plovacím pohybům končetin.Často můžeme pozorovat nadměrné slinění,nekontrolované močení a kálení.
Záchvat může trvat několik desítek sekund,ale také minuty,a čím déle trvá,tím je větší nebezpečí poškození mozku,případně selhání oběhového systému,který je záchvatem vyčerpáván a hodně zatěžován.Po záchvatu může pes vykazovat dezorientaci,zmatenost a někdy také agresivitu.Tento stav trvá obvykle několik minut a pokud se neobjeví další záchvat,pes se vrátí k normálu.Během záchvatu je třeba dávat pozor,aby se pes o nic neporanil – dát z dosahu všechny nebezpečné věci a předměty a kontrolovat jazyk,který nesmí zapadnout,jinak hrozí udušení psa.Pokud záchvat trvá déle než 5 minut,je vhodné pokusit se ho zklidnit – ideální je mít doma připravenou rektální tubu Diazepamu,která se snadno aplikuje a účinek je velmi rychlý.
V těžších případech je nutné vyhledat veterinární pomoc,kdy lékař sám aplikuje léky na utišení záchvatu přímo do žíly – nástup účinku je okamžitý.
Podívejme se ale blíže na zmiňovanou idiopatickou epilepsii.Jedná se o takzvanou vylučovací diagnózu.Pokud se u psa objeví epileptiformní záchvat,je nutné nejdříve vyloučit příčiny primární či sekundární epilepsie a teprve,pokud vyšetření neprokážou žádné abnormality,můžeme stanovit diagnózu idiopatické epilepsie.
Mezi rutinně prováděná vyšetření patří vyšetření krve k vyloučení poškození jater,ledvin,štítné žlázy,dále se v indikovaných případech provádí vyšetření mozkomíšního moku,EEG a také CT hlavy /vyloučení nádorů /.
Idiopatická epilepsie se nejčastěji projeví záchvatem ve věku 1-3 let,často u čistokrevných plemen.Vyšší četnost epilepsie vykazují například pudl,kokr,irský setr,knírač,sibiřský husky,BSP,špic – u těchto plemen se předpokládá jistá dědičná zátěž,u kolií,labradorů,zlatých retrívrů a bíglů se podařilo dědičnost prokázat.V žádném případě by zvířata s epilepsií neměla být zařazována do chovu.
Pes – epileptik vyžaduje obvykle doživotní terapii a úspěšnost léčby vždy velmi záleží na spolupráci s majitelem.Je třeba se vyvarovat stresových situací,které mohou psa rozrušit natolik,že vyvolají záchvat.Pro psa je důležitý pravidelný režim a pravidelné podávání léků.
Nejčastěji se používají barbituráty podávané dvakrát denně ve 12-ti hodinových intervalech.Nikdy bychom neměli náhle léky vysadit či měnit prudce dávkování,neboť to může vyvolat záchvat.Cílem terapie je snížit frekvenci záchvatů na co nejmenší,za úspěch se považuje 4-5 záchvatových dnů za rok.U malých plemen psů se nám obvykle daří lépe kontrolovat záchvaty,u velkých plemen to bývá obtížnější,a ne vždy reagují na léčbu tak,jak bychom si představovali.
Při stanovení optimální terapie a dobré kontrole záchvatů může pse vést plnohodnotný aktivní život,může se podrobit výcviku a tréninku bez jakéhokoliv omezení.