Tato koronavirová infekce způsobuje převážně chronická onemocnění různých orgánových systémů. Tyto symptomy jsou subakutní až chronické a progresivní. K šíření viru po organismu hrají velkou roli makrofágy. Dochází k tvorbě imunokomplexů, které se usazují na predisponovaných místech. Rozeznáváme dvě formy tohoto onemocnění: vlhkou (tvorba exudátu v břišní i hrudní dutině) a suchou (tvorba granulomů ve vnitřních orgánech); můžeme pozorovat zvířata pouze s neurologickými příznaky. Granulomatózní hnisavé změny CNS jsou lokalizovány především v blízkosti mozkových komor (ependymitis, plexus choroiditis) a mozkomíšních plen (meningitis). Na těchto místech dochází, podobně jako jinde na těle, k ukládání imunokomplexů a vytvoření zánětlivé reakce. Okolní nervová tkáň pak podléhá nekróze. V důsledku takto vznikajících zánětlivých změn pak často dochází k poruchám cirkulace moku, následně jeho kumulaci a vzniku hydrocefalu. Nejčastěji jsou pozorovány centrální vestibulární a mozečkové příznaky, díky procesu probíhajícímu v oblasti IV. mozkové komory. Z dalších deficitů jsou významné poruchy vědomí, tetraparéza, deficity různých hlavových nervů a epileptické záchvaty. Neurologické deficity se vyskytují často společně se změnami na očích (uveitis). Z extraneurálních symptomů pak lze očekávat anorexii, horečku, vyhublost a někdy zvětšení objemu dutiny břišní.
Diagnostika se opírá o přítomnost extraneurálních symptomů, vyšetření protilátek v krvi (jedná se o průkaz Coronaviru, může se jednat o zkřížené reakce s prasečím nebo psím coronavirem), hypergamaglobulinémii. Mozkomíšní mok obsahuje výrazné zvýšení obsahu proteinu a pleocytózu se smíšeným mononukleárním a polymorfonukleárním obrazem (převládají, však neutrolily). Mok je v některých případech díky zvýšenému proteinu tak viskózní, že se nedaří jeho odběr.
Prognóza je nepříznivá, v ojedinělých případech s mírným klinickým obrazem lze dosáhnout zlepšení pomocí imunosupresivní terapie.
FeLV, FIV encefalitidy
Velmi vzácně dochází u těchto retrovirových infekcí koček také k rozvinutí neurologických příznaků, které jsou povětšinou ohraničené na symptomy typu změny chování, velmi vzácně doprovázené také epileptickými záchvaty nebo poruchami pohybu. Vzhledem k imunosupresi pacientů je také možné propuknutí konkurenční infekce (například Toxoplasmózy). Diagnostika spočívá ve vyloučení jiných běžnějších příčin, serologii a vyšetření mozkomíšního moku.