Zánět horních cest dýchacích patří mezi jedno z nejčastějších onemocnění, se kterým se můžeme v chovech koček setkat. Toto onemocnění je rozšířeno nejenom u nás, ale v celém světě, a to i přesto, že zhruba od 70. let minulého století jsou k dispozici vakcíny.
Několik původců
Onemocnění není vyvoláno pouze jediným původcem. Na jeho vzniku se většinou podílí více patogenů. Vzhledem k tomu, že klinické příznaky, které tyto patogeny vyvolávají, jsou podobné, označujeme tento soubor onemocnění projevujících se na horních cestách dýchacích koček termínem „kočičí rýma“. Výskyt je častější všude tam, kde žije pohromadě více jedinců, ať už v domácnostech, chovných stanicích nebo útulcích, Rozvoji nemoci samozřejmě napomáhají nevhodné hygienické podmínky, vysoká koncentrace zvířat, nedostatečná výživa, necitlivé chovatelské zásahy a jakýkoli stres.
Nejdůležitějšími patogeny, které se podílejí na vzniku kočičí rýmy, jsou viry. Jedná se virus infekční rinotracheitidy (FRV) a kočičí kalicivirus (FCV). Oba viry jsou poměrně málo odolné. V závislosti na podmínkách prostředí (teplota, vlhkost) přežívá FRV jen 1-2 dny a FCV asi 8-10 dní. Inkubační doba se pohybuje kolem 2-6 dní, ale infikovaný jedinec začíná virus vylučovat už 24 hodin po infekci. Virus je kontinuálně vylučován slinami, nosními a spojivkovými sekrety minimálně 1-3 týdny. V omezené míře může být virus přítomen i v moči a trusu. Řada koček (až 80%) se po prodělané akutní infekci stává chronickými nosiči viru. K nákaze dochází přes sliznici dutiny ústní a spojivky, a to v zásadě třemi způsoby:
- těsným kontaktem se zvířetem, které právě prodělává akutní infekci
- nepřímo přes kontaminované prostředí (klece, misky, chovatelské pomůcky, personál, majitel apod.)
- nebo je zdrojem nákazy chronický nosič viru
Dalšími patogeny, podílejícími se na vzniku a průběhu zánětů horních cest dýchacích u koček, jsou chlamydie, mykoplazmata a některé bakterie (Bordetella sp., Staphylococcuss spp., Streptococcus spp., Pasteurella sp.) Většina autorů připisuje těmto patogenům spíše sekundární roli. Mohou ovšem dohromady přispět k závažnějšímu průběhu onemocnění.
Příznaky nemoci
Na počátku onemocnění se objevuje apatie, nechutenství a zvýšená teplota. Následně se přidruží kýchání, výtok z nosu a očí. Výtok je nejprve seriózní a postupně se mění na hlenovitý až hnisavý. Sekrety mohou kolem očí a nozder zasychat a tvořit krusty. V dutině ústní se mohou tvořit eroze (obvykle na jazyku). Doprovázet je může nadměrné slinění.
Infekce FVR je častěji spojena s postižením nosní sliznice a zánětem spojivek. V některých případech se může vyvinout jako komplikace i zánět rohovky. Březí kočky mohou v průběhu onemocnění potratit. Předpokládá se, že je to spíše důsledek celkového oslabení organismu než přímý účinek viru.
Pro FCV jsou typické spíše léze v dutině ústní a mírnější zánět spojivek a nosní sliznice. Některé kmeny FCV mohou vyvolávat bolestivost svalů a kloubů. V případě závažnějšího průběhu onemocnění, u oslabených jedinců nebo za přispění sekundární infekce, se může vyvinout zápal plic.
Pro chlamydie jsou typické konjunktivitidy (záněty oční spojivky).
Pozor na chronické nosiče
Všechny popsané klinické příznaky obvykle vymizí během 10-20 dní. Po prodělané akutní infekci se vysoké procento koček stává chronickými nosiči viru. Tato zvířata nevykazují symptomy onemocnění, ale kdykoliv v důsledku působení stresu mohou začít vylučovat virus do prostředí. Tímto stresem může být březost, porod, laktace, chirurgický zákrok, jiné onemocnění, stěhování, nové zvíře v domácnosti, terapie kortikoidy atd. Zhruba týden po působení stresové situace dochází k vylučování viru, které trvá přibližně dva týdny. Tento stav má význam pro udržování viru v populaci a jeho další šíření.
Léčba rýmy
Léčba je založena na uvolnění dýchacích cest, zajištění příjmu potravy a tekutin a potlačení sekundární infekce. Používání antivirových léků není rozšířeno. Vhodné je šetrné odstraňování krust z nozder a kolem očí. K tomu lze použít oční kapky, borovou vodu nebo i Vincentku. Léze v dutině ústní je možno vyplachovat slabým roztokem povidon-jodidu.
Pro zajištění příjmu potravy je dobré podávat chutné, aromatické krmivo, spíše kašovité konzistence, mírně ohřáté. V závažnějších případech je nutná hospitalizace a infuzní terapie. Na potlačení sekundární bakteriální infekce je doporučováno podávat širokospektrá antibiotika (např. amoxicilin-klavulanát, cefalosporiny), a to v nekomplikovaných případech po dobu minimálně jednoho týdne. U chlamydiových infekcí a infekcí komplikovaných bordetelami se používají tetracykliny (doxycyklin). Doba léčby by pak měla trvat 4 týdny nebo minimálně ještě 14 dní po odeznění klinických příznaků. U zánětů spojivek je vhodné terapii doplnit aplikací oční masti s obsahem tetracyklinu. Pokud je možné, zvířeti by měl být zajištěn pobyt v temerované místnosti s přiměřenou vlhkostí vzduchu. Rutinně lze doporučit podávání vitamínů. Pokud odpověď na terapii není dostatečná a klinické příznaky přetrvávají, je vhodné přistoupit k odběru vzorků na bakteriální kultivaci a test citlivosti na antibiotika, provést testy na FeLV a FIV, posoudit úroveň péče a podmínky chovu.
Někdy může onemocnění přejít do chronické formy (chronická rýma a sinusitida). Kočičí kalicivirus byl také prokázán až v 80% případů chronických zánětů dásní.
Jak nemoci předejít
Prevence sestává z vakcinace a komplexu chovatelských a hygienických opatření. K dispozici jsou vakcíny s živými oslabenými viry a s viry inaktivovanými. Liší se dobou nástupu imunity. Výběr vhodné vakcíny se odvíjí od konkrétní situace chovu. Mateřské protilátky mizí kolem 8.-9. týdne stáří koťat. Přeočkování se provádí za 3-4 týdny. Pravidelně se nevakcinuje jedenkrát ročně. Opět podle situace v chovu lze toto vakcinační schéma pozměnit. Vzhledem k tomu, že existují různé kmeny FCV, očkování bohužel nezaručuje 100% ochranu před onemocněním.
Očkovat lze i proti chlamydiím, tyto látky jsou součástí některých kombinovaných vakcín.
Pro prevenci zavlečení nákazy do chovu je nutné dodržovat karanténu, separovat nemocná zvířata a pravidelně provádět dezinfekci prostředí a chovatelských pomůcek. Obecně by doba karantény měla být aspoň 4 týdny. Vzhledem k nízké odolnosti virů v prostředí se k desinfekci používají tradiční chlorové preparáty, například Savo (ředění 1:32).
Složitá situace může nastat v chovných stanicích koček a v útulcích. Jak bylo zmíněno výše, řada koček může být chronickým nosičem viru a za určitých podmínek vylučovat virus do okolí. Zde je potřeba podle konkrétní situace ve spolupráci s veterinárním lékařem stanovit vakcinační postupy a chovatelská opatření.