Koronaviry se vyskytují po celém světě. Jsou druhově specifické a u každého živočicha způsobují zcela určité onemocnění. U člověka zpravidla vyvolávají jen neškodná nachlazení. Ale určitě si ještě uchováváte v paměti titulky z roku 2003, které zněly: ,,Zvířecí a lidské koronaviry si vyměnili geny.“ Jednalo se o původce plicního onemocnění zvaného SARS (Severace Acute Respiratory Syndrom = těžký akutní syndrom dechové nedostatečnosti), který se poprvé objevil v roce 2003 v Číně.
V tomto případě vedla další vlastnost mnoha virů k tomu, že se živí tvorové – v tomto případě člověk – cítili tváří v tvář útoku virů relativně bezmocní a zcela zaskočeni. Máme na mysli schopnost mutovat, kdy se mění genetická struktura virů. Tato schopnost činí například i z vývoje očkovacích látek proti chřipce nikdy nekončící závod mezi vědci a nově zmutovaným chřipkovým virem. Koronaviry získaly jméno podle svého vzezření. Na vnějším obalu viru jsou v pravidelných rozestupech umístěny určité bílkovinné látky s kuželovitými konci. Tím připomínají věnec (corona). Průjmy u psů, které jsou vyvolávány koronaviry (CCV), byly poprvé prokázány v roce 1971.
PŘENOS
Virus je vylučován s trusem, takže jiní psi si mohou infikovat pozřením trusu. V populacích, které nejsou imunní, dochází k jejich rychlému šíření. Časový úsek od nakažení po projevení prvních klinických příznaků (inkubační doba) obnáší 1 až 4 dny. Na rozdíl od parvovirózy však nedochází k převodu zmnožených virů z buněk, nýbrž viry ničí buňky sliznice, výrůstků střevní sliznice (chomáče) a někdy pronikají do lymfatických uzlin, do jater a sleziny bez dalších následků. Virus je vylučován po dobu cca 3 až 14 dnů. Odolnost viru je zvláště v zimě velmi vysoká. Nelze ho zničit kyselinami a z toho důvodu například projde nepoškozený žaludkem. Účinné však jsou speciální antivirové dezinfekční prostředky.
SYMPTOMY
Vzhledem k tomu, že virus je vysoce nakažlivý, jsou ohroženy především chovy s větším počtem psů a zde zvláště štěňata. Onemocnění se ve většině případů projevuje až od 4. týdne života. Štěňata jsou unavená a malátná a odmítají potravu. Trus je zpočátku kašovitý a postupně se stává šlemovitý až vodnatý. Páchne a má typickou nazelenalou barvu. Tělesná teplota se zvýší jen o málo (39,2 °C). K podchlazení nedochází. V důsledku velmi silných průjmů, které trvají někdy až 14 dní, může dojít k silné dehydrataci. Pokud je průběh těžší a dochází k případům úmrtí, může to být důsledek dvojité infekce parvovirem CPV-2. V zásadě však je úmrtnost malá a zpravidla se omezuje jen na štěňata. Jednotlivé držení psi onemocní zpravidla, aniž by si toho jejich majitel všiml. Vytvářejí si neutralizující protilátky a jsou tak chráněni proti dalším infekcím. CCV lze často prokázat u psů s chronickými průjmy.
DIAGNÓZA
Průběh onemocnění, povaha průjmu a jakékoli nedostatky v krvetvorbě mohou poukazovat na koronavirovou infekci. Test vhodný pro každodenní praxi zatím neexistuje. Prokázání protilátek nemá velkou cenu, protože pozitivní výsledky jsou časté. Zpětně by ovšem mohl několikanásobný nárůst titru poukázat na prodělanou infekci.
LÉČBA
Také zde jsou nejlepšími opatřeními dostatečné zásobování tekutinami a vyrovnávání ztráty elektrolytů, přičemž přechodně také přestaneme podávat potravu. Štěňata a mladé psy je nutno držet v teple. Léčba antibiotiky obecně bývá zbytečná, pokud se průběh nemoci nezhorší v důsledku sekundární infekce. Po 14 dnech až třech týdnech se štěňata většinou bez následků uzdraví.
PREVENCE
Existuje sice živá vakcína, jejíž účinky vyvolávající nemoc byly výrazně oslabeny, nebo také mrtvé vakcíny. Ovšem v tomto případě je nutnost očkování sporná, protože u dospělých psů často mohou být prokázány protilátky v důsledku prodělané infekce, která však proběhla bez příznaků onemocnění. U štěňat mohou být mateřské protilátky prokázány jen krátkou dobu.
„Virus je vysoce nakažlivý! Ohroženy jsou především chovatelské stanice s větším počtem psů.“