Fretka je domestikovanou formou tchoře východního. Byla domestikována v oblasti jihovýchodní Evropy a jejím hlavním úkolem bylo pomáhat při lovu králíků. Našla své uplatnění i v hubení drobných hlodavců, ale chovala se i kvůli své kožešině a jako laboratorní zvíře. V dnešní době je fretka především oblíbeným domácím mazlíčkem.
Fretka jako mazlíček
Fretky patří mezi kunovité šelmy. Samice dosahují většinou hmotnosti 600-850g, samci od 1,2 do 2kg. Dožívají se průměrně šesti až osmi let, samice většinou žijí déle. Fretka má mnoho dobrých vlastností, které ji předurčují k roli domácího mazlíčka. Je celoživotně velmi hravá, temperamentní a inteligentní. Nespornou výhodou je i denní aktivita fretek, která je výsledkem domestikace. Jejich předci – tchoři, ale i příbuzné druhy (kuny, lasičky apod.), mají aktivitu převážně noční.
Velkou změnou, kterou domestikace fretce přinesla, je zvýšení počtu říjí oproti jejím předchůdcům – tchořům. Ti jsou totiž monoestriční, říje se objevuje pouze časně zjara. Naopak fretky patří mezi polyesterické druhy, to znamená, že mají říjí více – většinou dvě, někdy až tři ročně. I u fretky je však reprodukční aktivita řízena délkou světelného dne. První říje přichází během února až začátkem března v závislosti na počasí a denním světle, druhá říje se objevuje po odstavu mláďat (přibližně za 14-18 dní), nebo po odeznění falešné březosti. Druhá říje se někdy nemusí dostavit, zvláště pokud je fretka ve špatném výživném stavu po odchovu mláďat. Třetí říje se objevuje vyjímečně, např. při úhynu mláďat.
Pozor na jídelníček
Fretky jsou striktní masožravci. Samozřejmě jsou jedinci, kteří milují ovoce a zeleninu, ale měl by to být pouze doplněk jejich stravy. U nás jsou fretky krmeny převážně komerčními krmivy pro kočky a fretky, v poslední době však někteří veterináři i chovatelé doporučují zkrmovat drobné hlodavce a maso. Výhodou tohoto způsobu krmení je snížení příjmu sacharidů, kterých je v komerčních krmivech příliš velké množství a mohou být příčinou častějšího výskytu inzulinomu. Zatím však nejsou žádné podložené vědecké studie, které by tuto teorii potvrzovali. Přesto je vhodné sledovat složení komerčních krmiv a vybírat granule s nízkým obsahem sacharidů.
Infekční onemocnění
Všechny fretky by měly být očkovány proti psince, a to ve věku 9 a 14 týdnů, a poté každoročně nevakcinovány. Psinka je způsobována paramyxoviry a u fretek jde o onemocnění se 100% moralitou. Přenos je možný přímím i nepřímím kontaktem. Projevy jsou zpočátku nespecifické, od světloplachosti a horečky přes dýchací a kožní změny až k dehtovitým průjmům, křečím a úhynu. Od 3. měsíce lze vakcinovat i proti vzteklině. I když je celá Česká republika zemí vztekliny prostou, trvá zákonná vakcinační povinnost vnímavých zvířat v zájmových chovech. Z dalších virových onemocnění postihuje fretky relativně často influenza (chřipka), která je přenosná nejen mezi zvířaty navzájem, ale je možný i přenos některých kmenů z člověka na fretku. Podobně jako u lidí obvykle příznaky během 1-2 týdnů odezní, ale mohou se vyskytnout i komplikace v podobě pneumonie, proto se podle stavu podávají antitussika, podpůrně vitamíny, případně antibiotika proti sekundární bakteriální infekci. Parvovirem způsobená Aleutská choroba se projevuje dlouhodobým zhoršováním zdravotního stavu, lymfadenopatií (zduřením mízních sliznic), případně splenomegalií(zvětšením sleziny) a rekurentními (opakujícími se) horečkami. Diagnostika je založena hlavně na sérologickém vyšetření, ale podezření lze vyslovit již při zjištění hubnutí a výrazné hypergamaglobulinémie (zvýšené množství gamaglobulinu v krvi). Podobně jako u ostatních virových onemocnění neexistuje specifická terapie, ale podpůrně se podávají antibiotika, někdy se zavádí infuzní terapie spolu s vitamíny a v indikovaných případech i steroidy.
Bakteriální onemocnění jsou většinou sekundární infekce poranění fekální nebo ústní mikroflóru. Kousné rány, nebo rány po traumatech jsou nejčastěji infikovány stafylokoky, streptokoky nebo korynebakteriemi.
Z vnitřních parazitů osídlujících střeva jsou nejčastější kokcidie, někdy se může objevit i škrkavka (většinou Toxascaris leonina nebo Toxocara cati), případně giargie a tasemnice Dipylidium caninum.
V poslední době je díky cestování do jižních zemí i u českých fretek potřeba brát v potaz možnost napadení srdečními červy (Dirofilaria immitis).
Mezi běžné vnější parazity patří ušní svrab způsobený zákožkou Otodectes cynotis, proto je potřeba při klinickém vyšetření vždy zkontrolovat zvukovod. U zvířat pohybujících se venku lze samozřejmě nalézt i blechy a klíšťata. Léčba a prevence se provádí lokálními akaricidy používanými u koček. Mykotická onemocnění jsou u fretek poměrně vzácná. Nejčastějšími původci jsou Microsporum canis a Trychophyton mentagrophytes. Projevují se různě rozsáhlými alopeciemi (olysalá místa), hyperketatickými (zhrublými a šupinatými) okrsky a podle míry sekundární kontaminace i svěděním. K bezpečnému rozpoznání je třeba mikroskopické vyšetření chlupů a kultivace. Terapie spočívá v aplikaci lokálních antimykotik, většinou ve formě šamponů.
Orgánová onemocnění
Fretky, zejména mladé, jsou nesmírně zvídavé, což vede k neustálému zkoumání všech předmětů v okolí. Důsledkem toho jsou relativně časté obstrukce trávicí soustavy cizími tělesy. Ty jsou doprovázeny i různým stupněm gastroenteritidy (zánětu žaludku a střev), která samozřejmě nemusí být způsobena pouze cizím tělesem. U fretek byl také nalezen Helicobacter jako příčina žaludečních vředů (ale stejně jako u lidí nemusí být patogenem). Posledních několik let je velikým strašákem fretkařů koronavirus v souvislosti ECE (nakažlivý katarální zánět střev). Častým endokrinním onemocněním je inzulinom (tumor pankreatu), který se velmi často projevuje slabostí pánevních končetin, a hyperadrenokorticismus (tumor nadledvinek). U kastrovaných fretek v domácnosti je nejčastějším důsledkem tumoru nadledvinek hyperandrogenismus se symetrickými alopeciemi a případným edémem vulvy a pruritem (svěděním). Oběma těmto endokriniopatiím bude věnováno více prostoru v dalších číslech. Dalším velmi častým typem tumoru je lymfom. Klinické projevy jsou u pacientů většinou nespecifické (ztráta chuti k jídlu, hubnutí, zvětšení periferních mízních uzlin). Později se přidává dušnost, případně kašel. V diagnostice je velmi užitečné sonografické vyšetření a samozřejmě cytologie, lépe biopsie, postižených orgánů, respektive mízních uzlin.
Ještě je třeba zmínit kardinomyopatie (nemoci srdečního svalu), u starších fretek většinou dilatační (DCM) nebo hypertrofickou (HCM). Letargie, rychlá unavitelnost a později dušnost jsou nejběžnějšími příznaky. Při klinickém vyšetření zjistíme tachykardii (zrychlená srdeční činnost), případně systolické šelesty, dmýchavé srdeční ozvy. Často se rozvine i pleurální efuze (výpotek v dutině hrudní), eventuálně ascites (vodnatelnost – tekutina v dutině břišní). Diagnostika spočívající v rentgenovém a sonografickém vyšetření i terapie jsou obdobné jako u jiných druhů, například u kočky nebo psa.