Původně existovaly zprávy o druhově specifické encefalitis yorkšírských teriérů. Identické histopatologické změny popsány také u francouzského buldočka. Z klinických příznaků je patrné postižení mozkového kmene vestibulární příznaky, tetraparéza a velkého mozku. Někteří pacienti mohou vykazovat epileptické záchvaty. Průběh onemocnění je chronicky progresivní. Etiologie tohoto onemocnění není opět známa. Na základě histopatologického posouzení zánětlivých lézí lze předpokládat virovou příčinu onemocnění. Charakteristické jsou multifokální nekrotická ložiska v bílé hmotě velkého mozku mozkového kmene obklopené granulomatózním zánětem, gliózou a perivaskulárními mononukleárními infiltráty. Suspektní diagnózu lze vyslovit na základě klinických příznaků, vyšetření mozkomíšního moku a změn na MRI. Definitivní diagnóza je možná pouze biopsií mozku nebo postmortem. Prognóza je nejistá až špatná. Terapie je pouze symptomatická spočívající v dlouhodobém podávání kortikosteroidů a fyzioterapii. Pokud se pacienti podaří stabilizovat, efekt terapie (potlačení zánětlivé reakce) společně s kompenzací nervové tkáně může přetrvávat na různě dlouhou dobu. Recidivy onemocnění se pak objevují za několik týdnů až měsíců, někteří jedinci jsou bez problémů ojediněle jednoho roku až dvou let.