Obě onemocnění postihují především mladší zvířata. Vedle postižení CNS bývají často spojena s generalizovanou polymyositis a polyradikuloneuritis. Lze předpokládat, že mnohá z onemocnění dříve diagnostikovaných jako toxoplazmóza byla ve skutečnosti způsobena infekcí nesporou, což bylo možno retrospektivně prokázat pomocí imunocytochemických reakcí. Obě onemocnění mohou probíhat klinicky zcela shodně. Symptomatologie může být velmi pestrá a může sahat od slabší výkonnosti a svalové slabosti, přes paraparézu a ataxii až k tetraplegii s deficity různých hlavových nervů až ke generalizovaným záchvatům. Průběh bývá subakutní až chronický, progresivní. Léze ve formě nesupurativní meningoencefalomyelitidy s fokálními granulomy se vyskytují po celé CNS. Je třeba zdůraznit polyradikuloneuritis s příznaky generalizovaného postižení dolního motoneuronu. Vzplanutí toxoplazmové infekce v průběhu imunosupresivních stavů (například infekce psinkou nebo FIV virem) jsou dobře známy.
Diagnostika se zakládá na sérologickém vyšetření, EMG vyšetření a biopsii svalu a nervu při symptomech postižení DMN. Mozkomíšní mok vykazuje často silné zvýšení obsahu proteinu a pleoyztózu se smíšenou buněčnou populací s eventuelním výskytem eosinofilů. Z moku lze rovněž stanovit titr protilátek.
Prognóza je nejistá, u případů s rozvinutou symptomatologií (a výrazným postižením jiných orgánových systémů) je spíše nepříznivá.