Plavecký syndrom nebo syndrom Plaváčka (Swimmer kitten syndrome) je anomálie ve vývoji koťat, která v našich zeměpisných šířkách není mnoho známá, přesto se s ní někteří chovatelé již setkali. Někdy bývá chybně zaměňován se syndromem plochého hrudníku u koťat (Flat chested kitten syndrome), o kterém jsme již psali v minulosti.
Jak ho poznáte?
V prvních dnech života postiženého koťátka není většinou syndrom znatelný, teprve když se koťátka začínají stavět na nožičky, je vidět, že tahle koťátka jsou jiná. Plaváčkové mají ochablé svaly (vazy), což způsobuje, že jejich zadní nohy jsou v pozici asi jako u žáby nebo tuleně, koťátka nemohou končetiny stáhnout pod tělo a zvednout se tak na nohy. Plaváčci se jim tak říká pro to, že postižená koťátka se pohybují pomocí šoupacích pohybů, které jsou podobné plavání. V mírnějších případech se zadní packy jen jakoby rozjíždějí. Tento stav může být někdy spojen i se syndromem plochého hrudníku, který je tím samozřejmě zhoršen, protože kvůli špatné pozici nohou je zátěž hrudníku větší.
Příčiny a léčba
Příčin, proč se u některých koťat plavecký syndrom objeví, je více. Často je uváděnou příčinou nevhodná podložka pod koťaty – neměla by být hladká (např. plast, hladké prostěradlo), protože koťata pak nemají oporu při svých krocích, nožičky se jim rozjíždí. Také velmi tlustá koťátka patří do rizikové skupiny. Se stejnou anomálií se můžeme setkat i u psů, kde je uváděna i vysoká teplota jako jeden z možných faktorů, který vede k plaveckému syndromu. Štěňata tak prý nemají motivaci se pohybovat za zdrojem tepla (matka, chumel sourozenců) a netrénují si nohy. Jde tedy převážně o nedědičné důvody a ve většině případů je syndrom plavce s úspěchem léčitelný. Není zaznamenáno, že by některá plemena byla náchylnější než jiná. Důležitá je včasná fyzioterapie, kdy stavíme nohy do správné polohy a fixujeme je páskou ve tvaru 8. Páska nesmí být hodně utažena, aby kotě mohlo udržet rovnováhu. V publikovaném případu chovatel uvádí, že již po 30 hodinách, co mělo koťátko nožičky takto spojené, bylo znatelné velké zlepšení, kotě se naučilo dobře pracovat s nohama a stahovat je pod tělo, a posílilo svaly na noze. Po týdnu terapie bylo koťátko bez problémů. Druhou možností je kotěti vytvořit ,,závěs“ s dírami pro končetiny, kdy ho pak v tomto závěsu učíte postupně správně zatěžovat nožičky. Při kombinaci se syndromem plochého hrudníku (FCKS) je samozřejmě nutné fixovat a tvarovat hrudník. Co se stane s koťátky, která nejsou léčena? Při mírných formách se tato anomálie většinou sama spraví, koťatům zůstane maximálně “široký rozchod” zadních nohou. Kombinace s FCKS ale může pro kotě znamenat i ohrožení života, a tak by tento plavecký syndrom neměl být nikdy podceňován.