Ordinační hodiny Pohotovost 602 200 185 / Objednání 412 540 898 recepce@petklinika.cz
Proč právě psa, proč právě fenu?

Padesát na padesát? Jedním ze zásadních momentů při výběru psa patří rozhodování, má-li to být pes, nebo fena. Naštěstí co budoucí majitel, to jiné rozhodnutí. Jedině proto nemůžou nikdy psí rody,

zobrazit všechny dotazy >>

Kastrace koček

Jak se mám rozhodnout? Zda nechat kočku nebo kocoura vykastrovat, závisí jen na zvážení chovatele a na chovatelských záměrech. Pokud jste si pořídili pouze kamaráda, s kterým chcete sdílet vaše radost

zobrazit článek >>
Test spokojenosti
  • úžasný přístup k našim miláčkům i k nám
  • v rámci města Děčín určitě nejlepší úroveň, zatím není nic s čím bych nebyl spokojen
  • velká spokojenost s přístupem ze strany pana MVDr. Křečka
Zúčastnit se testu >>
Závody Hills cup Chvilkami to sice vypadá, že to není běh psa a dítěte, ale spíše tah psem, ale kdo ví, třeba je zde základ pro další výkony a vyroste zde další Nikola Marešová a jiní mistři světa.
Je zde vidět zápal, obzvláště soutěživé holčičky běží, co to dá, ani si nevšimnou ztráty partnera. Také oceňuji sportovní gymnastiku s podobě provazu přes svého psa.
Vyhlašovali se výsledky všech předchozích kol,pokud si všimnete,že někteří na stupních vítězů mají místo hlavy diplom,je to pouze zástupce,protože vítěz nebyl přítomen vyhlášení.

Fotogalerie Dobříš Hills cup 2013 finále
Rádi bychom upozornili na dvě fotky našich klientů a kolegů.
Fotka č.82 – Dušan Erbs a jeho běh s dcerou a manželkou soutěžili v týmech pro celou rodinu.
Fotka č.85 – naše klientka Jarmila Halířová Sobecká – Sokol Maxičky Děčín – v soutěži pro celou rodinu,měla s sebou skutečně všechny děti / 7 měsíc těhotenství/.Mimo jiné absolutní vítězka kategorie se psem od 25 kg.
Ve všech kategoriích převážně byla prvenství na straně Sokol Maxičky, Děčín.

Pozor na spolknuté předměty! aneb Operace v přímém přenosu

Mnoho majitelů psů zná situace, kdy jejich pes snědl něco, co k jídlu vůbec určeno nebylo.
Spolykané gumové hračky, kousky plyšáků, kameny a jiné nestravitelné věci v trávicím traktu řeší lékaři téměř denně. Nemluvě o tom, že vyšetření a následná, často operační léčba není nic levného, jde zde hlavně o fakt, že tyto situace mohou ohrozit psa na životě.

Vyhublé štěně
K jednomu takovému případu jsme se dostali na naší další reportáži, tentokrát na pražské klinice Jaggy. Kromě jiných hospitalizovaných pejsků zde našlo dočasný domov i malé štěně křížence labradora. Jeho majitelé postrádali jeden malý gumový míček a byli přesvědčeni, že ho štěně prostě sežralo. Navíc rychle ztrácelo na váze, což podporovalo jejich domněnku.
Po důkladném vyšetření lékaři jejich obavy potvrdili, a to doslova dvojnásobně. Verdikt
Zněl: ,,V žaludku jsou pravděpodobně cizí tělesa dvě.“ Se sestřičkou jsme se šli podívat na prcka, který spolkl to, co neměl. Bylo to tříměsíční celočerné štěně, vytáhlé a velice hubené. Štěně uvítalo naši přítomnost typickým kňučením a vrcením nejen ocásku, ale celé poloviny těla. ,,je to zlatíčko,“ pronesla Veronika Benešová, jedna ze sesterského týmu kliniky Jaggy, „ale co sní, tak většinou vyzvrací. Kvůli naplněnému žaludku se mu do zbytku trávicí soustavy
dostane minimum potravy,“ vysvětlila nám. Jenom psi umí být šťastní, když jdou na operační sál, napadlo mě ve chvíli, kdy do hospitalizační místnosti vešel anesteziolog Vojtěch Novák s injekční stříkačkou v ruce. Štěně ho vítalo se stejným nadšením jako před chvílí nás a jeho přítulnost nepolevila ani ve chvíli, kdy se mu ostrá jehla zabodla pod kožich. Jen Jeho oči prozrazovaly, že to nebylo to nejpříjemnější, co ho za krátký život potkalo. Během okamžiku z něj opadl temperament a začala mu padat hlava. To už ale leželo na vyšetřovacím stole malé ordinace, kam ho mezitím sestra přenesla. Jeho velká vyhublost byla ještě znatelnější. Kyčelní kosti i lopatky z něj trčely jako ostré hroty, obratle by se daly spočítat a já pomyslela na to samé, co v tu chvíli vyřkl někdo z týmu: ,,Už aby to měl za sebou a mohl se pořádně
nadlábnout.“

Příprava na operaci
Tým začal pracovat beze slov a naprosto sehraně. Štěněti podvázali horní čelist obvazem, oholili mu celé bříško, sestra mu ho po té natřela dezinfekcí, anesteziolog mu na bříška
tlapek připevnil senzory na snímání srdečního tepu a tlaku. Vše okolo začalo najednou pípat, monitory se probudily k životu a začaly ukazovat různé křivky. Prcek ležel na břiše a anesteziolog vytáhl laryngoskop, kovový, podlouhlý nástroj, lehce zakřivený a začal ho štěněti strkat do otevřené tlamy. „Musím ho před operací zaintubovat,“ pronesl směrem ke mně, aniž by spustil oči z uspaného prcka. „Intubace je zajištění dýchacích cest,“ vysvětlila mi asistující sestra. V tu chvíli kovový nástroj, vzdáleně připomínající lžíci, v tlamě zvířete zmizel a sestra už lékaři podávala ohebnou, umělohmotnou trubičku, která za lžící putovala do hrtanu. Anesteziolog lžíci vyndal a trubici napojil na dýchací přístroj.

Na vlastní oči
Trochu jsem si při vstupu do sálu říkala, zda to ustojím. Je přece jen něco trochu jiného dívat se na fotky nebo záběry z operací v televizi a vidět vše na vlastní oči. Pejsek už ležel na zádech, hubené bříško odhalené, všude okolo byly hadičky, přístroje, které pípaly, monitory a v neposlední řadě zde byl lékař, jehož práce začíná a končí dávno po ostatních – anesteziolog Vojtěch Novák. Kontroloval malé štěně, připichoval různé látky do různých hadiček, sledoval monitory a neustále něco zapisoval. Kateřina Šťastná ještě jednou zkontrolovala stolek s nástroji, přikrytý zelenou látkou a během pár minut operace začala.
První řez jsem přežila bez úhony. Jeden lékař měl v ruce skalpel a druhý mu asistoval s něčím, co bych laicky popsala jako pájka. Vždy, když se někde objevila krev, on tam tento přístroj lehce přiložil a krvácení ustalo. Když se nad rouškou, kterou bylo štěně přikryté, objevil orgán, který jsem typovala na žaludek, „ne že bych byla tak zběhlá v anatomii, ale co jiného by to mohlo být“, byla jsem překvapená, jak je malý. Ještě než ho operatéři rozřízli, bylo vidět, že je naplněný.

Sázka na barvu
V sále hrála hudba a personál se sázel, jakou bude mít míček nebo míčky barvu. Když
lékař stěnu žaludku rozřízl, všichni jsme se snažili nakouknout co nejblíže. Byl tam gumový ježek, v průměru asi pěticentimetrový, hračka, která je svou velikostí určena spíše pro kočky. Ale to nebylo všechno. Když červený ježek skončil v nerezové misce, objevilo se v žaludku jeho dvojče – žlutý ježek. V tu chvíli se ale ozval i můj žaludek a já raději ze sálu odešla, abych lékařům a sestřičkám nepřidělávala práci. Zbytek operace proběhl bez problému a po pár dnech bylo všežravé štěně propuštěno domů. Jen jeho majitelé budou muset více dozorovat, vždyť jak říká kamarádka, která léta chová labradory – oni nežerou, oni všechno vdechnou.
Ten den jsem na klinice viděla mnoho. Následovalo propouštění pacientů po hospitalizaci, vyšetření psa na magnetické rezonanci a následné čištění zubů – to vše pod narkózou, sledovala jsem sestry na jednotce intenzivní péče a v neposlední řadě ambulantní vyšetření. Líbil se mi profesionální a přitom lidský přístup sestřiček i lékařů ať už k majitelům zvířat, či ke zvířatům samotným. Mnozí zdravotničtí pracovníci z humánních nemocnic by si z personálu kliniky Jaggy mohli vzít příklad – hned by se nám k lékaři chodilo radostněji, i když naši psi tento fakt pravděpodobně nedocení.

nahoru
Metabolic

Metabolic

Hills facebook

Zapojte se do našeho velkého dobrodružství v Klubu štěňat a koťat.


Hrajte si s námi

hraZahrajte si hru typu puzzle, kde se skládá dle výběru pes nebo kočka.
Pokud projdete prvním kolem, nastupuje vždy trochu složitější obrázek na skládání.
Je to jednoduché a docela zábavné.

hrát hru >>

Simon's Cat'
Kde nás najdete
Doktor Doktor
Sestra 1 Sestra 2
Sestra 3 Sestra 4