Psinka je vyvolávána paramyxovirem z rodu Morbilivirus. Rozeznáváme několik forem: psinka u mladých psů, psinka dospělých a starých psů a takzvaná „old dog“ encefalitis. Klinická manifestace psinky se v posledních letech poněkud změnila a klinikové jsou konfrontováni s poněkud mírnějším a ne tak pestrobarevným obrazem tohoto onemocnění. Velká část psinkových pacientů je předvedena pouze s neurologickými potížemi, bez jakéhokoliv náznaku současného či předchozího postižení jiných orgánových systémů.
První akutní změny v šedé a bílé hmotě jsou charakterizovány demyelinizací bez zánětlivé infiltrace. Predilekčními místy jsou mozeček, tractus opticus a mícha. Tyto změny jsou způsobeny replikací viru v neuronech a gliových buňkách. Během druhé, chronické fáze pak dochází k zánětlivé infiltraci a následnému poškození nervové tkáni. Tato druhá fáze se dostavuje v případě nedostatečné nebo opožděné imunitní odpovědi. Jak již bylo řečeno, klasická forma s extraneurálními symptomy (febrilie, katarální zánět respiračního systému a zažívacího traktu, následované neurologickou symptomatologií) se stává vzácností! Během neurologického vyšetření pozorujeme multifokální obraz onemocnění. Třicet procent symptomů je spinálních (para-tetraparéza, ataxie). Dalším častým projevem psinky jsou centrální vestibulární poruchy nebo postižení mozečku. Běžné jsou také terapeuticky těžko ovlivnitelné epileptické záchvaty a oboustranná slepota. Myoklonus je pozorován u méně než poloviny případů. Navíc je třeba říci, že se vyskytuje také u encefalitíd jiného než psinkového původu (není tudíž patognomickým symptomem!!!). Během akutní fáze chybí typické změny mozkomíšní tekutiny. Teprve zánětlivé změny chronické fáze onemocnění se odrážejí v likvoru. Vedle mononukleární pleocytózy můžeme prokázat také zvýšený protein (intrathekální syntéza imunoglobulinù). Virový antigen lze prokázat v buňkách likvoru pomocí fluorescenèního testu.
Prognóza nervové formy psinky je vždy rezervovaná, v případě výskytu záchvatů nepříznivá. V případě mírných příznaků a mírného průběhu lze očekávat, že se zvířata zotaví, mnohé symptomy však mohou přetrvávat. Myoklonus, jako jeden z možných přetrvávajících symptomů je terapeuticky téměř neovlivnitelný. Průběh onemocnění je tedy závislý na schopnostech organizmu zabránit dalšímu rozšíření viru v organizmu.
Terapeuticky lze zvláště v počátečních fázích použít sérum se psinkovými protilátkami, které mohou být užitečné při bránění systemického rozšíření infekce. Účinnost těchto protilátek v CNS je více než diskutabilní. Sekundární infekce potlačujeme pomocí antibiotik. Poněvadž v počátečních stádiích dochází k potlačení imunitního systému, jsou kortikosteroidy v této fázi kontraindikovány! Naproti tomu v chronických progresivních případech, kde masivní zánětlivá reakce CNS výrazně poškozuje, jsou kortikoidy indikovány. Nejdůležitějším momentem v boji proti psince je samozřejmě pravidelné očkování.