Pyometra

Pyometra je velmi častým a závažným onemocněním především nerodicích fen starších 7 let. Je typickým onemocněním poříjového období.
Název pyometra v obecné charakteristice vystihuje stav hromadění exsudátu v děloze. Ve skutečnosti však může představovat v různých kombinacích rozličné formy patologických procesů na děloze, jako např.:
pyometru
endometritidu
cystickou glandulární hyperplazii endometria
mukometru
hydrometru
haemometru, …

Podobnost klinických příznaků jednotlivých forem, jejich vzájemné prolínání, resp. shoda při diagnostice a velká podobnost léčby byly důvodem, proč se pro ně v klinické praxi zažilo jednotné označení PYOMETRA.


Vznik a průběh onemocnění:

Předpokládá se, že pyometra u fen je tzv. multifaktoriální onemocnění. To znamená, že může být vyvoláno více původnci. K nejdůležitějším z nich řadíme hormonální poruchy a bakteriální infekce. Přitom jejich podíl na vzniku onemocnění není doposud zcela uspokojivě objasněn.

Bakteriální infekce:
Bakterie byly vždy spojovány se vznikem pyomery. Dnes se od této možnosti částečně upouští, protže až u 20% fen s pyometrou je při bakteriologickém vyšetření zjišťován sterilní děložní obsah. Přesto zůstává bakteriím i nadále pozice velmi důležitého faktoru, ale spíše jen komplikujícího již probíhající patologický proces na děloze.
Předpokládá se, že k infekci dělohy dochází přestupem bakterií z pochvy přes otevřený děložní krček v době hárání. Přestup přes vejcovod nebo krví a lymfou, případně přímým kontaktem dělohy s jiným orgánem v dutině břišní je málo pravděpodobný.
Za možný zdroj děložní infekce jsou velmi často považována krytí, infekce močových cest a záněty pochvy.


Obecně lze říci, že původci děložních infekcí u fen jsou bakterie s nižší schopností vyvolávat v organismu zánětlivé reakce. K nejvýznamnějším patří:
Escherichia coli
Staphylococcus intermedius
Streptococcus canis a intermedius

Pro patologické stavy vyvolané kmeny Escherichia coli je typické klobásovité zvětšení dělohy s obsahem zapáchajícího červenohnědého hnisu a těžkým průběhem onemocnění. Naopak změny vyvolané bakteriemi rodu Staphylococcus a Streptococcus mají zpravidla podobu ampulovitě rozšířené dělohy s výtokem nezapáchajícího, špinavě žlutozelenavého hnisu a lehčím průběhem onemocnění.

Pohlavní hormony
Podíl pohlavních hormonů na vzniku pyometry je nejasný. Předpokládá se, že vysoké hladiny nebo dlouhodpbá sekrece říjového hormonu – estrogenu může vyvolat zesílení děložní sliznice, čímž se zmnoží počet děložních žlázek a citlivost sliznice k progesteronu. Mimo to estrogeny mohou snížit aktivitu kostní dřeně, v důsledku čehož se může zvýšit vnímavost dělohy k infekci.
Pokud na takto změněnou sliznici začne působit progesteron, aktivuje se sekrece veškerých i „nadbytečných“ děložních žlázek. Bouřlivá sekrece, podtržená sníženou schopností resorpce vede k hromadění a zadržování tzv. děložního mléka. Rozkladem tohoto sekretu vznikají agresivní zplodiny, které jsou schopny vyvolat v děloze sterilní zánět.

Průnik zplodin z hromadějícího se hnisu v děloze způsobuje poškození vnitřních orgánů. Proto se při pyometře setkáváme se závažnými změnami celkového zdravotního stavu. Většina klinických příznaků jsou obrazem komplikujících onemocnění ledvin, jater, pobřišníce a kostní dřeně.

Odhaduje se, že četnost výskytu pyometry dosahuje v populaci fen:
7% starších 2 let
35% u fen starších 8 let

Diagnostika:
Klinické příznaky pyometry u fen se výrazně mění podle stupně pokročilosti onemocnění, podle charakteru vyvolávajícího a komplikujícího agens a v neposlední řadě je danná individualitou obranného systému feny.
K postavení diagnózy resp. k vyslovení podezření zpravidla stačí už jen chovatelský popis průběhu onemocnění – anmnéza a základní gynekologické vyšetření.
Typickými příznaky jsou:
zvýšená žíznivost a časté močení
nechutenství
skleslost
slabost pánevních končetin nebo kulhání
zvětšní dutiny břišní
hnisavý výtok z pohlavních cest
Vzhledem k podobnosti klinického projevu onemocnění dělohy, pochvy a močového aparátu je nezbytné k jejich rozlišení provést vaginoskopii, vyšetření dutiny břišní pohmatem, rentgenologické nebo ultrazvukové vyšetření. Doplňkově je vhodné provést vyšetření moči, hematologické vyšetření a biochemické vyšetření krve se zaměřením na funkce ledvin a jater.
Léčba:
V současnosti se téměř rovnocenně používají s dobrými výsledky dva léčebné postupy – chirurgický (vynětí dělohy) a konzervativní (evakuace obsahu z dělohy). Oba postupy jsou rutinně doplňovány antimikrobiální clonou a rehydratační terapií, které řeší především komplikující onemocnění - infekce močových cest a selhání ledvin.
Operativní vynětí dělohy
Chirurgický zákrok je indikován pro:
starší feny
feny s celkovými projevy onemocnění
u nechovných fen nebo na konci své plodnosti
u fen s uzavřenou formou pyometry
Ve většině případech se z důlvodu nálezu cyst enbo neoplastických procesů na vaječnících, případně na žádost chovatele nebo jako prevence možných komplikací jako je pahýlová pyometra, doplňuje operační zákrok o vynětí vaječníků.
Konzervativní terapie
Konzervativní terapie představuje týdenní injekční aplikace preparátů vyvolávajících stahy dělohy. Nejúčinějšími jsou tkáňové hormony prostaglandiny F2 alfa. Ty kromě uterontonického efektu, mají silný luteolytický a cervix relaxační účinek, čímž je zabezpečena maximální rychlost v evakuaci patologického obsahu z dělkohy.
Konzervativní terapie je vhodná pro:
mladé feny
bez celkových příznaků onemocnění
při otevřené formě pyometry
chovné feny
Velkou nevýhodou jsou vedlejší účinky – zrychlené dýchání, slinění, neklid, poruchy koordinace, průjmy, zvracení, časté močení. Většina příznaků nastupuje bezprostředně po aplikaci a odeznívá do 30 až 45 minut. Nejdéle přetrvává ospalost a nechutenství.
Efektivita této léčby závisí na včasnosti jejího zahájení a dodržování doporučených schémat a dávek přislušných prostaglandinů.
V poslední době byl do konzervativní terapie začlenil preparát Alizin, u kteréhobyla využita fáze blokování účinku gestagenů na sliznici dělohy, čímž se zabraňuje resp. zpomaluje rozvoj onemocnění.
Navícje slibným přínosem při řešení uzavřené formy pyometry, kde je schopen blokováním progesteronu iniciovat relaxaci děložního krčku a tím urychlit evakuaci děložního obsahu.
Alizin se nepoužívá samostatně, ale vždy v kombinaci s prostaglandiny.
V naší skupině jsme je nasadili následující den po otevření děložního krčku. A jejich aplikace kopírovala obvyklé 5-7 denní schéma.

Vzhledem k závažnosti tohoto onemocnění je vhodné provádět u fen starších 7-8 let asi 1 měsíc po hárání preventivní ultrazvukové vyšetření dělohy.